panovník Moldavského knížectví (březen - duben 1693 a 1710 - 1711), rumunský spisovatel, učenec, encyklopedista, etnograf, geograf, filozof, historik, jazykovědec, muzikolog, skladatel, politik a spisovatel
Dimitrie Cantemir se narodil 26. října 1673 jako syn Constantina a Any v místě Silişteni v obci Fălciu, dnes Dimitrie Cantemir v župě Vaslui, jižně od města Huşi. Ve věku 15 let musel odejít do Cařihradu (1688-1690), kam ho otec poslal jako rukojmí a kde strávil 17 let místo svého bratra Antioha, který se později stal panovníkem Moldavska.
V době březen - duben 1693 byl po smrti svého otce panovníkem Moldavska, ale vzhledem k tomu, že ho nepotvrdila Vysoká Porta, vrátil se do Cařihradu, kde pokračoval ve studiu. V době jedné z turecko-rakouských válek uskutečnil cestu do Střední Evropy a dostal se i do Banátu, do Timišoary. Při této příležitosti se přesvědčil o jazykové jednotě rumunského národa. Antioh, jeho starší bratr, si přivlastnil celé dědictví a ponechal ho v obtížné situaci. Od roku 1695 byl u turecké Porty v Cařihradě diplomatickým představitelem svého bratra Antioha, který byl zvolen panovníkem.
Oženil se s dcerou Şerbana Cantacuzina Casandrou, která mu povila dvě děti, Marii a Antioha (budoucího ruského básníka, spisovatele a diplomata Antioha Dimitrieviče Cantemira (1709 - 1744).
Turci dosadili Dimitrie Cantemira na trůn v Jasích v roce 1710, protože mu důvěřovali. Avšak nový panovník a učenec uzavřel ve dnech 2. – 13. dubna 1711 v Rusku tajnou spojeneckou smlouvu s Petrem Velikým v naději na osvobození své země od turecké nadvlády. V zahraniční politice se orientoval na Rusko. Krom toho se dokonce ukázalo, že se snad pokusil o připojení Moldavska k ruskému impériu, tak jako to udělala Ukrajina. Byl pro autoritativní vládnutí, proti všemohoucnosti bojarů a proti možnosti dělat ze svobodných rolníků nevolníky.
Po necelém roce vlády (1710 - 1711) se v rusko-turecké válce připojil k Petru Velikému a přivedl tak Moldavsko pod ruské léno. Po porážce v bitvě u Stănileşti v oblasti Fălciu na řece Prut se nemohl vrátit do Moldavska a emigroval s celou rodinou do Ruska, kde zůstal až do konce života. Stal se důvěrným rádcem Petra I. a věnoval se rozsáhlé vědecké činnosti. V okolí Charkova mu bylo dáno k dispozici rozsáhlé feudální území a 1. srpna 1711 mu byl udělen titul ruský velkokníže.
Zemřel na svém panství v Dimitrievce u Charkova v roce 1723 a byl pohřben v Rusku. V současné době jsou jeho ostatky uloženy v Jasích v chrámu Tří svatých.
Dimitrie Cantemir byl prvním Rumunem, který byl zvolen členem Berlínské akademie v roce 1714. V Cantemirově díle, ovlivněném renesančním humanismem a pokrokovými myšlenkami Ruska té doby, se projevily nejdůležitější otázky, které na konci 17. a začátku 18. století přinesl společensko-historický vývoj Moldavska. Uvádíme jeho nejvýznamnější díla:
Descriptio Moldaviae (Popis Moldavska) – možná jeho nejdůležitější dílo, které napsal latinsky na požadavek Berlínské akademie (1714 - 1716) v době, kdy žil v Rusku. Descriptio Moldaviae je rozděleno do tří částí: • První část je věnována zeměpisnému popisu Moldavska, jeho hor, vodstva a nížin. Dimitrie Cantemir také vypracoval první mapu Moldavska. Představil flóru a faunu, města a hlavní sídla země za celou dobu její existence.
• Ve druhé části je popsáno politické uspořádání země s detailními odkazy na státní formu, výběr panovníků a jejich sesazení, na zvyky obvyklé při dosazování na trůn i při jejich sesazování, při zásnubách, svatbě či pohřbu.
• V poslední části jsou uvedeny informace týkající se jazyka Moldavanů a používaného písma, jímž byla původně latinka - podle příkladu všech ostatních národů, jejichž jazyk je původem románský, bylo latinské písmo nahrazeno staroslověnským. Dílo je zajímavé nejen velmi dobře podloženým zeměpisným a politickým popisem, ale i etnografickými a folklórními pozorováními. Dimitrie Cantemir byl naším prvním učencem, který se zabýval etnografickým a folklórním výzkumem.
Prací mimořádného významu je také Kitab-i-musiki – Kniha o hudbě, napsaná v turečtině. Je jednou z prvních prací učeného panovníka, kterou sepsal v době svého pobytu v Cařihradě. Práce obsahuje podrobnou studii turecké laické i církevní hudby, v níž učenec upozorňuje na význam této církevní hudby a její ovlivnění byzantskou církevní hudbou. Studie uvádí turecké skladatele a obsahuje i popis různých proudů a témat, dokládaných uvedením not a stupnic notového systému. Je to první vědecká studie věnovaná hudbě. Závěr studie obsahuje i sbírku melodií různých skladeb a 20 skladeb vlastní tvorby. Díky této práci vstoupil Dimitrie Cantemir do dějin turecké hudby jako zakladatel laické hudby a badatel církevní hudby pod jménem Cantemiroglu (syn Cantemira).
Cantemir dále napsal:
• Divanul sau Gâlceava înţeleptului cu lumea sau Giudeţul sufletului cu trupul (Diván aneb rozprava mudrce se světem čili soud těla a duše) je dílo, které napsal v rumunštině a v roce 1698 bylo vytištěno v Jasích. Je prvním rumunským filozofickým dílem. Dochází v něm ke středověkým sporům o čase, duši, přírodě nebo svědomí. Dimitrie Cantemir poukazuje na vyšší postavení člověka v porovnání s ostatními tvory, vidí v člověku pána všeho tvorstva, vyzdvihuje duchovní život nad biologické potřeby člověka, snaží se definovat filozofické koncepce a vytvořit filozofickou terminologii. • Imaginea tainică a ştiinţei sacrosante 1700 (Tajemný obraz přesvatého vědění) je filozofické dílo, v němž se snaží zabudovat fyziku do božské soustavy jako usmíření vědy s náboženstvím, vědeckého determinismu se středověkou metafyzikou. Cantemir projevuje mimořádný zájem o astrologii a okultní, svaté vědy, specifické pro renesanci. • Istoria ieroglifică, napsaná v Cařihradě v rumunštině (1703 - 1705) je považována za první pokus o politicko-společenský román. Cantemir satiricky líčí boj o vládu mezi bojarskými stranami rumunských knížectví. Tento alegorický boj se odehrává ve filozofickém sporu mezi Nosorožcem a Havranem. Dílo obsahuje úvahy, přísloví a verše ovlivněné lidovou poezií. • Istoria Imperiului Otoman (Dějiny růstu a pádu Osmanské říše) v latině (Historia incrementorum atque decrementorum Aulae Othomanicae) sepsaná v letech 1714 až 1716. V tomto díle Dimitrie Cantemir přináší dějiny Otomanské říše a analýzu důvodů, které by mohly vést k jejímu rozpadu. Zdůrazňuje i možnosti porobených národů pro znovuzískání svobody. Toto dílo bylo přeloženo a vydáno v angličtině, francouzštině a němčině. • Hronicul vechimei a romano-moldo-vlahilor, práce napsaná původně v latině a pak autorem přeložená do rumunštiny (1719 - 1722) přináší celé naše dějiny od jejich počátku až po "sestoupení" knížat a podporuje myšlenku kronikářů, že všichni Rumuni mají společný původ. Dimitrie Cantemir pro napsání tohoto díla prostudoval na 150 pramenů psaných v rumunštině, latině, řečtině, polštině a ruštině.
Prameny:
http://www.turkishmusicportal.org/article.php?id=7&lang2=en
http://ro.wikipedia.org/wiki/Dimitrie_Cantemir
