Sinajský zámek Peleš byl postaven jako letní rezidence rumunských králů na přání rumunského krále Karola I. (1866 – 1914) podle plánů architektů Johannese Schultze a Karla Limana. Výzdobu provedli proslulí umělci J. D. Heymann z Hamburku, August Bembé z Mainzu a Berhard Ludwig z Vídně.
Zámek Peleš patří k nejvýznamnějším historickým stavbám v Rumunsku, je jedinečnou a díky své historické a umělecké hodnotě i nejvýznamnější památkou tohoto druhu druhé poloviny 19. století v Evropě.
Kníže Karol I., panovník Rumunska od roku 1866, navštívil Sinaju poprvé v srpnu téhož roku a byl nadšen nádherou těchto míst. V té době byla Sinaja malou horskou obcí s názvem Podul Neagului. Panovník rozhodl vybudovat v tomto zapadlém a malebném místě zámek: Piatra Arsă. O několik let později, v roce 1872, zde zakoupil pozemek (1000 pogoane = cca 500 ha) a práce byly zahájeny v roce 1873 pod vedením architektů Johannese Schultze a Karla Limana. Na stavbě bylo třeba nejdříve zvládnout vrtochy přírody, jako byly podzemní vody a sesuvy půdy.
Tři stovky dělníků, které zde pracovaly, potřebovaly dva roky pro půdní úpravy a panovník po celou tuto dobu osobně dohlížel na prováděné práce. V roce 1875 byl položen základní kámen zámku, pod nějž bylo zakopáno několik zlatých mincí hodnoty 20 Lei, což byly první rumunské mince s portrétem Karola I..
V roce 1883 se uskutečnilo slavnostní otevření zámku Peleš, který panovník považoval za „sídlo" nové dynastie. Jeho umístění v údolí řeky Prahova nebylo náhodné. Nedaleko odsud v Predealu vedla totiž v té době hranice mezi Rumunskem a Rakousko-Uherskem. V budoucnu, po sjednocení Sedmihradska s Rumunským starým královstvím, se zámek nachází v srdci země. Po slavnostním otevření Peleše v roce 1883 ještě dochází k jeho úpravám a zámek je dále rozšiřován. Současnou podobu získal až v roce 1914 (v roce, kdy zemřel král Karol I.). Jednoduchý propočet ukazuje, že v letech 1875 až 1914 bylo na Peleš vydáno více než 16 milionů zlatých Lei.
Zámek Peleš stále získával na významu. Stal se letním sídlem rumunské královské rodiny, která zde trávila poměrně dlouhá období, většinou od května do listopadu. Konala se zde důležitá politická setkání, jako zasedání Královské rady v roce 1914 (na němž bylo rozhodnuto o neutralitě Rumunska v 1. světové válce, která právě vypukla) a v roce 1925.
Na zámku byly hosty významné osobnosti té doby – spisovatelé, hudebníci, ale i králové a královny. Nejvýznamnější byla návštěva stařičkého mocnáře, císaře Rakouska-Uherska Františka Josefa v roce 1896, kterého nadchla krása a bohatství zámku a nechal při této příležitosti pořídit množství fotografií. V roce 1906 byla očekávána jeho další návštěva při příležitosti oslav 40 let vlády krále Karola I. Pro tuto příležitost bylo na zámku zařízeno císařské apartmá, avšak k návštěvě Františka Josefa již nedošlo.
Zámek má 160 místností a několik vchodů a vnitřních schodišť. Hlavní věž je 66 metrů vysoká. Kromě vlastního zámku Peleše byly v jeho blízkosti postaveny ještě dvě menší budovy, Pelišor a Foišor.
Na zámku Peleš je divadelní sál s malou scénou, 60 křesly a královskou lóží. Zámek v době, kdy byl postaven, byl vybaven velmi moderním technickým zařízením. Například skleněný strop vstupní haly pro čestné hosty je posuvný pomocí elektrického pohonu. Zámek je již od roku 1883 vytápěn ústředním topením.
V okolí zámku byly vybudovány další stavby - Pelišor, budova pro čestnou stráž, Economat, lovecký zámeček Foišor, Stáje, elektrárna a Vila Šipot. Před dokončením zámku (1883) bydleli král Karol I. a královna Elisabeta v loveckém zámečku, který byl dostavěn dříve než Peleš. Díky vlastní elektrárně měl zámek Peleš jako první v Evropě zaveden elektrický proud.
Zámek Peleš měl mimořádný význam pro historii Rumunska. Narodil se tu v roce 1893 budoucí král Karol II. (králem 1930 – 1940). Byl prvním rumunským králem narozeným na půdě Rumunska a pokřtěným v pravoslavném kostele. V roce 1921 se ve Foišoru narodil jeho syn král Michal I. V témže roce se na Peleši konala svatba kněžny Ileany, jedné ze sester Karola II., které se zúčastnila celá řada osobností té doby, včetně rumunského význačného historika Nicolae Iorgy. O dva roky později se slavilo 50. výročí zámku Peleš (50 let od zahájení výstavby).
Zámek zůstal královským sídlem do roku 1948, kdy byl zkonfiskován komunisty. V roce 1953 se Peleš stal muzeem, je však třeba říci, že mohl být navštěvován již v době vlády krále Karola I.
Po revoluci v prosinci 1989 byly zámky Peleš a Pelišor zahrnuty do turistického okruhu. V roce 1990 byl Pelišor zpřístupněn k prohlídce návštěvníkům. V roce 2006 ohlásila rumunská vláda navrácení zámku do soukromého vlastnictví bývalému rumunskému králi Michlaovi I.. I když je zámek dnes v soukromém vlastnictví Královského domu, král Michal rozhodl, že ho ponechá jako muzeum otevřené pro veřejnost.
Nejvýznamnější sály, které je možné navštívit:
• Vstupní hala pro čestné hosty je velkolepá, stěny jsou obloženy ořechovým dřevem, vytapetovány a zdobeny basreliéfy a soškami. Pohyblivý skleněný strop, posuvný pomocí elektrického pohonu nebo mechanického systému, byl překvapením pro královské hosty, kteří mohli za letních nocí obdivovat pohled na nebe poseté hvězdami. Kompletně byla dokončena až v roce 1911 pod vedením Karla Limana.
• Královská knihovna přitahuje zejména milovníky vzácných knih, které jsou vázány v kůži se zlatými nápisy. I pro ty, kterým svět knih není tak blízký, tu existuje zajímavá věc: tajné dveře za policí s knihami, kudy mohl král nepozorovaně zmizet do různých místností zámku.
• Zbrojnice, zřízená v letech 1903 – 1906, má vice než 4 000 evropských a orientálních kusů zbroje ze XIV. – XVII. století. Za nejcennější jsou považována německá brnění ze XVI. – XVII. století a jedno kompletní brnění pro koně i jezdce, které je v Rumunsku jediné.
• Hudební sál se stal místem pro hudební večery pořádané na přání královny Elisabety. Nábytek sálu je darem maharádži z Kapurthaly.
• Florentinský sál, nazývaný také Velký sál, je obdivuhodný svým stropem vyřezávaným z lipového dřeva a zlaceným, dvěma velkými lustry a výzdobou v italském neorenezančním stylu.
• Maurský sál je dílem architekta Charlese Lecompte du Nouy se španělsko-maurskými prvky a fontánou z kararského mramoru, která je kopií jedné káhirské fontány.
• Divadelní sál vyzdobený ve stylu Ludvíka XIV. má 60 křesel a královskou lóži.
• V 1. patře je Koncertní sál zřízený v roce 1906, ve kterém je umístěn clavecin zhotovený v roce 1621 v Antverpách, klavír značky Bluthner a varhany značky Rieger s dvojí klávesnicí.
• Císařské apartmá bylo zařízeno v roce 1906 pro návštěvu Rakousko-Uherského císaře Františka Josefa I., který byl pozván při příležitosti oslav 40 let vlády krále Karola I..
Další sály:
• Sál Královské rady, který připomíná jeden ze sálů Radnice ve švýcarském Lucernu.
• Pracovna, kde je impozantní psací stůl a vyvýšené místo pro panovníka při přijímání audiencí.
• Jídelna, v níž jsou vystaveny velmi cenné stříbrné nádoby, se nachází v 1. patře a je vybavena rustikálním bretaňským nábytkem z 18. století.
• Turecký salón je místem, kde je uspořádánavystavena sbírka tureckých a perských mosazných nádob.
• Královská ložnice je osvětlena lustrem z českého broušeného skla.
Vitráže zámku Peleš byly zakoupeny a nainstalovány v letech 1883 až 1914. Většina jich byla dovezena ze Švýcarska a Německa a pocházejí z 15. – 17. století. Zámek má také sedm teras zdobených kamennými sochami, kašny a ozdobné vázy z kararského mramoru.
Po hradu Bran je Peleš považován za druhé nejnavštěvovanější muzeum Rumunska. V první polovině roku 2010 ho navštívilo 80.000 turistů.
Zdroj:
http://ro.wikipedia.org/wiki/Castelul_Pele%C8%99
