Budova současného Národního uměleckého muzea Rumunska má za sebou bouřlivou historii. Budovu, kterou nechal v roce 1820 vybudovat Dinicu Golescu na tehdejší hlavní bukurešťské třídě s dřevěným dlážděním vedoucí z Mogošoaji (Podul Mogoşoaiei), panovník Alexandru Ghica ustanovil v roce 1837 jako budovu pro oficálnní příležitosti knížectví. Dnes se zde nachází jižní křídlo budovy současného muzea. V letech 1859 – 1866 tato budova, skromná svými rozměry i vzhledem, stále ještě plnila roli knížecího paláce. Tehdy v ní přebýval Alexandru Ioan Cuza, první panovník Spojených rumunských knížectví a prvního rumunského národního státu.
10. května 1866 to byl právě Nicolae Golescu, syn Diniky Goleska, generál a člen Knížecího místodržitelství, kdo do této budovy uvedl prince Carola von Hohenzollern, rumunského krále v letech 1866-1914. Panovník Carol I., který se stal rumunským králem 26. března 1881, nechal sídlo v době svého panování (1866-1881; 1881-1914) podstatným způsobem přestavět a rozšířit. V roce 1882 byl Královský palác první budovou v Bukurešti, do níž bylo zavedeno elektrické osvětlení.
V letech 1882-1906 Carol I. pro práce při rozšiřování paláce postupně zaměstnal francouzského architekta Paula Gottereau (1882-1885) a českého architekta Karla Limana. Přestavba trvala do roku 1906, kdy prostory paláce získaly obdobný vzhled, jaký mají v současné době. V roce 1914 král Carol I. umírá a ve své poslední vůli zanechává i zvláštní ustanovení týkající se paláce a sbírky umění: "... Doufám, že prostory, které dnes obývá v Královském paláci v Bukurešti královna, zůstanou jí i nadále k dispozici. [...] Moje galerie obrazů, přesně v podobě jak je popsána v katalogu s ilustracemi sestaveném mým knihovníkem Bachelinem, zůstane jako celek navždy v zemí jako majetek Rumunské koruny." V roce 1926, krátce před smrtí krále Ferdinanda, následníka krále Carola I., bylo horní patro centrální části paláce zničeno požárem. Architekti N.N. Nenciulescu a Karl Liman vypracovali na pokyn královny Marie plány na obnovu paláce.
Práce pro rekonstrukci a rozšíření paláce zahájil v letech 1930-1937 král Carol II. a obrátil se přitom na architekta Arthura Lorentze. Při té příležitosti byla dokončena oprava centrální části paláce, zbourán původní dům Diniky Goleska a na jeho místě bylo postaveno jižní křídlo, nazývané Kretzulescu vzhledem k jeho umístění v blízkosti kostela stejného jména. Za tím účelem byl znovu povolán architekt N.N. Nenciulescu, který zodpovídá za současný vzhled budovy. Tato nová část budovy také poprvé zahrnuje i prostory určené pro muzeální výstavy, pro instalacisbírky Rumunské koruny.
V letech 1938-1940 byl palác rozšířen o nové křídlo v severní části, která však byla v době bombardování za 2. světové války v dubnu 1944 postupně zničena. Po nastolení socialistického a pak komunistického režimu v roce 1948 byl Královský palác nacházející se na Calea Victoriei (Třída Vítězství) převeden na základě Rozhodnutí Rady ministrů (kromě sálů určených pro recepce) do správy a využívání Ministerstva umění a informací s představou, že v něm bude otevřeno národní umělecké muzeum. Sály pro recepce v ústřední části paláce byly přiděleny Radě ministrů (ta byla později změněna na Státní radu).
V roce 1950 zde byla otevřena první galerie muzea – galerie národního umění. V dalších letech byly postupně otevřeny galerie světového umění a starého rumunského umění. Muzeum fungovalo nepřetržitě až do roku 1989. V době událostí v prosinci 1989 byla budova z 80% zničena nebo poškozena a více než 1000 uměleckých děl bylo poškozeno nebo zničeno. V roce 1990 byla na základě rozhodnutí Vlády celá budova bývalého královského paláce přidělena Národnímu muzeu umění Rumunska. V letech 1990 - 2000 bylo muzeum zavřeno z důvodů provádění rozsáhlých renovačních prací. Muzeum, aby zhodnotilo své dědictví organizuje v tomto období pouze krátkodobé výstavy, a to jak ve vlastním sídle, tak i v zahraničí.
Počínaje květnem 2000, jsou postupně otevírány: Galerie evropského umění, Galerie moderního rumunského umění (březen 2001) a Galerie starého rumunského umění (duben 2002). V současné době jsou v Národním muzeu umění Rumunska umístěny Galerie evropského umění a Národní galerie (Staré rumunské umění, Moderní rumunské umění a Lapidárium), jakož i sbírky: Kabinet kreseb a rytin, Dekorativní umění a Orientální umění, jakož i krátkodobé výstavy.
Prameny:
http://www.mnar.arts.ro/Istoricul-cladirii
