- Etichete Literatura
rumunský spisovatel známý svým podílem na rozvoji rumunské lyriky pod vlivem baudelairismu
Narodil se 21. května 1880 v Bukurešti. V letech 1887 - 1891 chodil do základní školy „Petrache Poenaru", kterou vedl učitel Nicolae Abramescu, v letech 1891 - 1896 byl studentem gymnázia "Dimitrie Cantemir" a pak lycea "Sfântul Sava" v Bukurešti. Vzhledem k rodinné situaci se musel sám živit, a proto od jedenácti let jiné žáky, protože.
30. června 1896 debutoval básní Tatăl meu v listě "Liga Ortodoxă", který řídil Alexandru Macedonski. Báseň podepsal jménem I.N. Theodorescu. V kroužku Al. Macedonskiho se seznámil s Grigorem Pişculeskem (Gala Galaction), který se stal jeho blízkým přítelem. V letech 1897 až 1899 publikoval své verše a básně v próze v "Revista Modernă" a "Viaţa nouă", kde je poprvé začal podepisovat pseudonymem Ion Th. Arghezi. Přerušil studium a na základě zkoušky z chemie se zaměstnal jako laborant v cukrovaru v Chitile. Nedlouho po jeho debutu o něm Macedonski napsal: "Ten mladík ve věku, kdy já jsem se zakoktával při jediném verši, je sype z rukávu a dosahuje fantastických úspěchů svou brilantní versifikací, nejbanálnějšími obrazy a myšlenkami, které jsou již dávno u nás i v zahraničí považovány za vrchol poetiky a umění."
Obdivoval symbolismus a v tehdy zveřejňovaných článcích polemizoval s Georgem Panu z Omladiny (Junimea) o jeho kritických postojích k modernismu v literatuře. V 19 letech vstoupil do kláštera Cernica, kde byl čtyři roky až do roku 1904. V roce 1904 začal vydávat společně s Vasile Demetriusem vlastní časopis Linia Dreaptă, který však přestal vycházet po pouhých pěti číslech. Arghezi, Gala Galaction a Demetrius byli svázáni těsným přátelstvím. Básník ve svých románech přiznal, že ho příliš nepřitahovalo stát se mnichem, protože autor cyklu Žalmů byl kacíř a ne mystik. K mnišství se utekl spíše z pohodlnosti vzhledem k tomu, že jeho strýc měl vysoké postavení v hierarchii Rumunské pravoslavné církve. V románu Cimitirul Buna Vestire (Hřbitov Zvěstování) podal sarkastickou parodii mnišského světa.
V roce 1905 podnikl řadu cest do zahraničí. 30. ledna 1905 mu Constanţa Zissu porodila Eli Lotara, jeho první dítě. Přestěhoval se do Ženevy, kde psal básně, navštěvoval přednášky na Univerzitě a aby se uživil, pracoval ve zlatnické dílně. Vzhledem ke svému kritickému postoji k potlačení rolnického povstání byl v té době pod dohledem švýcarských úřadů. V roce 1909 navštívil Itálii. Do Rumunska se vrátil v roce 1910 a začal uveřejňovat své práce v časopisech Viaţa Românească, Teatru, Rampa a v časopisech N.D. Cocei Facla a Viaţa Socială. Publikoval take v časopise Cronica ve spolupráci s Gala Galactionem. Bylo to velmi plodné literární období, kdy psal verše, politické pamflety a polemické články, kterými se stal známým v divadelních, politických a literárních kruzích té doby. Cocea přispěl k Argheziho úspěchu tím, že zveřejnil jednu z jeho prvních básní Rugă de seară (Večerní modlitba). V té době se Arghezi stal uznávaným uměleckým kritikem a zastal se malíře Ştefana Luchiana, který trpěl roztroušenou sklerózou a byl obviněn z podvodu (byl podezříván, že již nemůže sám malovat, ale dovoluje, aby práce jiných malířů byly podepisovány jeho jménem).
V roce 1927 vychází s velkým zpožděním jeho první básnická sbírka "Cuvinte potrivite" (Vhodná slova) a o rok později začíná pod jeho vedením vycházet časopis "Bilete de papagal". Od této chvíle Tudor Arghezi vydává celou řadu básní, románů a nespočet článků. Do rumunské literatury zavedl zvláštní druh literární formy « tabletu". V roce 1929 přichází se svojí prózou "Icoane de lemn" (Dřevěné ikony). V roce 1931 vydává další sbírku básní "Flori de mucigai" (Květy plísně). V téže době je vydána první próza pro děti "Cartea cu jucării" (Hravá knížka), čímž se otevírá druhá cesta ve spisovatelově tvorbě, v níž později pokračoval dalšími básněmi, které zná každý školák: "Cântec de adormit Mitzura", "Buruieni", "Mărţişoare", "Prisaca", "Zdreanţă" a další. Školní učebnice obsahují mnoho jeho veršů určených pro děti z celého světa. V roce 1934 vydal román "Ochii Maicii Domnului" (Oči Matky Páně), jehož hlavním tématem je mateřská láska a synovská oddanost. Pokračuje v psaní básní a v roce 1935 vydává sbírku "Versuri de seară" (Večerní verše). V roce 1936 vychází "Cimitirul Buna-Vestire" (Hřbitov Zvěstování), román s podtitulkem "báseň". V roce 1942 se objevuje román "Lina", vlastně dlouhá báseň v próze. V roce 1943 publikuje pod rubrikou "Bilete de papagal" (list "Informaţia zilei") zejména štiplavé pamflety, kvůi nimž ho vyšetřuje policie. 30. září vyšel pamflet "Baroane", v němž napadl německého velvyslance von Kilingera. Noviny byly okamžitě zkonfiskovány, spisovatel uvězněn v Bukurešti a pak v táboře Tg. Jiu. Po roce byl propuštěn.
V roce 1948 vyšel v listě Rumunské komunistické strany « Scânteia » ve čtyřech pokračováních slavný článek Sorina Tomy, syna proletkultistického básníka A. Tomy, s názvem "Poezie zahnívání nebo zahnívání poezie", v němž autor mimo jiné napadl Tudora Argheziho ze šíření básnířského moru a žádá pro něj trest za "nechutně páchnoucí slovník". Článek končil skutečnou výhrůžkou smrti. Po jeho uveřejnění byl spisovatel okamžitě zakázán. Tudor Arghezi se stáhl z veřejného života do své chatky v Mărţişor, kde přežívá díky prodeji třešní.
V letech 1952 - 1967 byl básník postupně "rehabilitován" z popudu Gheorghe Gheorghiu Deje*/, byly mu uděleny ceny a tituly, byl zvolen členem Rumunské akademie věd a při příležitosti 80. a 85. výročí jeho narození byl oslavován jako národní básník. Za komunistického režimu, kdy stejně jako Mihail Sadoveanu spolupracoval s oficiálním vedením a podle jeho vkusu psal sociálně angažovanou poezii. Díky tomu mohl využívat velkých výhod. Vydal báseň "1907 - peizaje", "Cântare omului", "Stihuri pestriţe", "Poeme noi", "Cu bastonul prin Bucureşti". Básník zemřel v roce 1967 a byl mu uspořádán národní pohřeb. Byl uložen vedle své manželky Paraschivy v zahradě u domu v ulici Mărţişor, v němž je dodnes muzeum spravované jeho dcerou Mitzurou Arghezi.
Jeho mimořádně originální básnické dílo představuje další významné období rumunské literatury. Krom toho je třeba zmínit i divadelní tvorbu a prózu (významné jsou romány Cimitirul Buna Vestire a Ochii Maicii Domnului), pamflety a také literaturu pro děti. Byl nejvíce diskutovaným spisovatelem z celé rumunské literatury. Jeho pseudonym Arghezi pochází podle jeho vlastního vysvětlení z Argesis – starého názvu pro řeku Argeş. Ovid S. Crohmălniceanu ve studii věnované básníkovu dílu "Istoria literaturii române între cele două războaie mondiale" (Dějiny rumunské meziválečné literatury) navrhoval jiný výklad, a sice že jeho pseudonym vznikl sloučením jmen dvou slavných kacířů - Arie a Geza. Arghezi patří mezi kultovní autory rumunské literatury.
Za svoji pozoruhodnou literární činnost získal Národní cenu poezie - poprvé spolu s Georgem Bacoviou v roce 1936 a podruhé v roce 1946. V roce 1955 byl zvolen členem Rumunské akademie věd, byl oceněn celou řadou titulů a cen a v roce 1965 se stal nositelem Herderovy ceny.
Dílo
• Cuvinte potrivite, poezii, 1927 – Vhodná slova, básně
• Icoane de lemn, tablete, 1929 – Dřevěné ikony, "tablety"
• Poarta neagră, tablete, 1930 – Černá brána, "tablety"
• Flori de mucigai, poezii, 1931 – Květy plísně, básně
• Tablete din Ţara de Kuty, povestiri swiftiene, 1933 – Obrázky z Kutské země, swiftovské povídky
• Ochii Maicii Domnului, 1934 - Oči Matky Páně
• Cărticica de seară, poezii, 1935 – Večerní knížečka, básně
• Cimitirul Buna-Vestire, roman parabolic, 1934 – Hřbitov Zvěstování, román
• Versuri, 1936 - Verše
• Ce-ai cu mine vântule?, 1937 – Co mi chceš, větre ?
• Lina, roman, 1942 – Lina, román
• Eminescu, studiu critic, 1943 – Eminescu, literární studie
• Versuri alese, 1946 – Vybrané básně
• Bilete de papagal, 1946 – Papouškovy lístky
• Prisaca, 1948, poeme pentru copii – Prisaca, básně pro děti
• 1907-Peizaje, 1955 – Rok 1907
• Pagini din trecut, publicistică, 1955 – Stránky z minulosti, publicistika
• Cântare omului, 1955 – Zpěv člověku
• Frunze, 1961 - Listy
• Poeme noi, 1963 – Nové básně
• Cadenţe, 1964 - Kadence
• Silabe, 1965 - Slabiky
• Răzleţe, 1965 - Osamění
• Versuri lungi, 1965 – Dlouhé verše
• Ritmuri, 1966 - Rytmy
• Litanii, 1967 - Litanie
• Noaptea, 1967. – Noc
______________
*/ Gheorghe Gheorghiu Dej – generální tajemník Rumunské komunistické strany
Prameny:
http://www.tudorarghezi.eu/
