červen - Ovidiu Nimigean

Ovidiu Nimigean (nar. 19. července 1962) absolvoval v roce 1988 Filologickou fakultu Univerzity Al. I. Cuzy v Jasech. Vydal pět sbírek veršů a poslední z nich, Nicolina Blues, získala řadu cen. Vydal básnické sbírky Výbor z díla (Scrieri alese, 1992), Víkend mezi mutanty (Weekend printre mutanţi, 1993), Sbohem, ach sbohem, milované básně (Adio, adio, dragi poezii, 1999), Planeta nula (Planeta zero, 2001), Nicolina Blues, prózy Mortido (2003), Kořen kručinky (Rădăcina de bucsau, 2010) a soubor literárních kritik a publicistických textů Setrvačnost transformace, altruismus & literární náplavy (Inerţii de tranziţie, altruisme & bahluviuni literare, 2006). Publikoval v řadě antologií, například: Strieflicht. Eine Auswahl zeitgenössischer rumänischer Lyrik (Dionyssos-verlag, 1994), Grenzverkehr. Literarische Streifzüge zwischen Ost und West (Drava Verlag, 2006), New European Poets (Graywolf Press, 2008).

Ovidiu Nimigean: Radacina de bucsau (Kořen kručinky). Bukurešť, Polirom, 2010, 480 s.

Matka usnula. Nejradši bych na nic nemyslel. V žádném případě ne na to, čemu se říká „můj život“. Básník měl pravdu: „Prohlédni si své ruce, jsou absurdní.“ Proč musím toho chlápka doprovázet sem, do nemocničního pokoje (do pokoje i jinam…), proč mě nutí snášet své vtípky a osobnostní krize? Tady a teď. Čas. Prostor. Maso. „Jsoucnost“. Dělej něco, ať se mi myšlenky přestanou točit v těchto souřadnicích! Cože? Vždyť i modlitba opata Cleopy na ně odkazuje. Postaven do světa pseudo. Ano, podívej se na ruce: pohybují se, svírají prsty. Prosím, hýbu nohou. Prosím, vnímám bledou matčinu tvář. Kloužu, aniž bych chtěl. Zbytečně bych se bránil. Stačilo málo a věci by se vyřešily samy. Kdyby ten doktor se slovanským jménem Venceslas, kdyby se tak o půl hodinky opozdil s císařským řezem…

Ukázka na: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30023/nimigean-ovidiu-radacina-de-bucsau

Recenze na: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30019/nimigean-ovidiu-radacina-de-bucsau