Surrealistický malíř a básník pocházející z Rumunska
Victor Brauner byl syn obchodníka s dřevem z Piatra Neamţ, bratr folkloristy Harryho Braunera, a později švagr folkloristky a výtvarnice Leny Constante.
Navštěvoval základní školu ve Vídni, kde se jeho rodina na několik let usadila. Po návratu rodiny do vlasti v roce 1914 Victor pokračoval ve studiích na evangelické škole v Brăile. V této době se začal náruživě zajímat o zoologii. Studoval na Akademii výtvarných umění v Bukurešti (1919 - 1921) a na Svobodné malířské akademii Horii Igiroşana.
Navštěvoval města Fălticeni a Balcic a začal malovat „cézannovské" krajiny. Potom, jak sám přiznává, prošel všemi fázemi – „dadaistickou, abstraktivistickou, expresionistickou". 26. září roku 1924 má v Bukurešti v Mozartových galeriích svou první osobní výstavu. V této době se setkává s básníkem Ilariem Voroncou, s nímž pak založí časopis 75 HP, ve kterém Victor Brauner zveřejní manifest piktopoezie a článek nazvaný Sur-racionalismus. Namaluje a vystaví Krista v Kabaretu (ve stylu malíře Georga Grosze) a Fabričku (ve stylu Holdera).
V letech 1928 - 1931 spolupracoval s avantgardním časopisem Unu, hlásajícím dadaistické a surrealistické koncepce, v němž zveřejnil reprodukce většiny svých obrazů a kreseb pod názvem "průzračné kresby a portréty vytvořené Victorem Braunerem pro jeho přátele básníky a spisovatele".
V roce 1930 se usadil v Paříži, kde se setkává s Constantinem Brâncuşiem, který ho zasvětí do umění fotografie. Ve stejném období se spřátelí s rumunským básníkem Benjaminem Fondanem a potkává Yvese Tanguyho, který ho později uvede do okruhu surrealistů. Bydlí v ulici Moulin Vert, ve stejném domě jako Giacometti a Tanguy. V témže roce namaluje Autoportrét s vyňatým okem s námětem přímo věšteckým. V roce 1933 uskutečnil první osobní výstavu v Paříži v Gallerie Pierre, kterou uvedl André Breton. Vystavuje zde řadu obrazů s všudypřítomným tématem oka: Síla koncentrace pana K a Podivný případ pana K. André Breton je přirovná ke hře Král Ubu Alfreda Jarryho jako "ohromnou satiru karikující buržoazii".
V roce 1935 se vrací zpátky do Bukurešti. Nakrátko se zapojuje do Komunistické strany Rumunska, ale výslovně do ní nevstupuje. 7. dubna 1935 se uskuteční vernisáž osobní výstavy v Mozartově sále. Saşa Pană ve svém autobiografickém románu Narozen roku 02 píše: "7. dubna 1935... Výstava v surrealistickém duchu". V katalogu je uvedeno šestnáct obrazů doprovázených veršem se surrealistickou imaginací, skvostných svou nezvyklostí, snad výsledkem automatického diktátu, ale zcela jistě bez jakéhokoli odkazu na příslušné plátno. Verše jsou ve francouzštině, ale svou vůni si zachovávají i v rumunském převodu. Výstava měla ohlas, v denících i časopisech vyšlo mnoho zajímavých kritických článků a postojů k surrealismu v umění a literatuře.
Jiná hodnocení Braunerovy účasti na surrealistických výstavách: "Tento směr přes všechnu svou zdánlivě absurdní poetiku… je bodem přechodu k umění, které přichází." (D. Trost, v časopise Rampa ze 14. dubna 1935).
V roce 1938 se vrací do Francie. 28. srpna v prudké hádce mezi Dominquezem a Estebanem Francesem přichází o levé oko. Victor Brauner se pokoušel bránit Estebana a zasáhla ho sklenice hozená Dominquezem. Věštba se vyplnila. Tato událost inspirovala argentinského spisovatele Ernesta Sabata a použil ji ve svém románu O hrdinech a hrobech.
12. března 1966 Victor Brauner umírá po dlouhé nemoci v Paříži. Jeho hrob na hřbitově Montmartre nese jako epitaf větu z jeho Zápisků : "Peindre, c'est la vie, la vraie vie, ma vie". Tyto sešity s osobními záznamy, které dal Maxi Polu Fouchetovi, obsahují částečně klíč k jeho tvorbě: „Každý obraz, který udělám, se promítne do nejhlubších zdrojů mého neklidu…".
Prameny:
http://en.wikipedia.org/wiki/Victor_Brauner
http://www.neamt.ro/cmj/brauner/biografie.shtml
