- Etichete Literatura
známý pod pseudonymem Păstorel
Alexandru O. Teodoreanu byl rumunský advokát a spisovatel, známý epigramista, gurmán a milovník vín, význačný člen jašské a bukurešťské bohémy. V rumunské literatuře má své místo díky svým epigramům.
Byl nejstarším synem proslaveného jašského advokáta Osvalda Teodoreana a Sofie Teodoreanu, profesorky na Konzervatoři v Jasích, která byla dcerou skladatele Gavriila Muzicesca. Jeho starší bratr byl romanopisec Ionel Teodoreanu.
Druhý stupeň střední školy absolvoval na Národním lyceu (1906-1910) a na Internátním lyceu v Jasích (1910-1914), kde jedním z jeho profesorů byl i prozaik Calistrat Hogaş. Jako absolvent důstojnické školy byl v První světové válce mobilizován a zúčastnil se bojů v Sedmihradsku a Moldavsku, kde byl těžce zraněn. V roce 1920 ukončuje závěrečnými zkouškami právnickou fakultu a je jmenován vysokým soudním úředníkem v Turnu Severin. Tuto profesi vykonával pouze šest měsíců. Jeho hlavním povoláním se stalo znalectví v oboru oenologie (nauka o vinařství). V roce 1930 byl kooptován do vedení Národního divadla v Jasích a v roce 1934 se stal úředníkem v Královské nadaci.
První kniha, kterou vydal, byla Hronicul măscăriciului Vălătuc, humorně laděný obrázek o mravech s celou řadou barvitě a fraškovitě popsaných osob. Kniha získala pochvalné ocenění významných kritiků, jako byl Paul Zarifopol. Velký literární kritik George Călinescu přirovnal jeho knihu k románu "Gargantua a Pantagruel". Pro těchto osm textů – z nichž některé byly psané prózou, jiné ve verších, každý stylisticky jiný, ale všechny zasazené do jednoho rámce, jímž byla záminka nalezení rukopisu – je společná forma vyprávění, avšak se specifickým rozlišením – napodobenina kronikářského stylu s komickými prvky a s prvky moldavského nářečí, důvtipně a nenápadně protkávaná technickými neologismy (oenologickými a gastronomickými) a erudovanými citáty.
Po literárním debutu Hronicul măscăriciului Vălătuc pokračovala jeho literární činnost spíše jen příležitostně. Ve 30. letech vyšly dva svazky epigramů: Strofe cu pelin de mai pentru/contra Iorga Neculai (Verše s vůní pelyňku v máji pro/proti Iorgu Neculai) a Vin şi apă (Víno a voda), tři knihy próz: Mici satisfacţii, Un porc de câne a Bercu Leibovici a dvě knihy různých publicistických prací pod společným názvem Tămâie şi otravă. Poezie se objevuje v knize Caiet (Sešity) v roce 1938. Ve spolupráci s Adrianem Maniu zdramatizoval pohádku Rodia de aur (Zlaté granátové jablko), která byla uvedena v Národním divadle v Bukurešti v sezóně 1929/1930. V letech 1957, 1966 a 1989 vyšly antologie jeho prózy a v roce 1972 antologie Versuri (Verše). V roce 1973 byla posmrtně vydána kniha Gastronomice, která se dočkala 2. vydání v roce 2000. Rovněž se podílel na celé řadě překladů z děl N.V. Gogola, Jaroslava Haška, Anatole France, Prospera Merimee.
Dílo Al. O. Teodoreana se šířilo ústním podáním a v době komunistického režimu tajně. Epigramista byl znovuobjeven po roce 1989, zejména jeho slavné verše vyjadřující duchovní opozici vůči komunistickým pořádkům. Některé texty, které jsou mu bohužel přisuzovány a které jsou spíše vulgární než oduševnělé, nejsou jeho dílem, a dalších textů, které kolují v několika variantách, dnes již nelze určit jejich autorství.
Za svoje gurmetství a znalost vína vděčil mimořádným chuťovým vlohám. Všeobecně je známo, že vždycky, když existovaly spory týkající se rozlišení a zařazení nápojů vyrobených z vinných hroznů, tedy vína či koňaku, všichni se obraceli na Al. O. Teodoreana. Jeho chuťové vlohy a nesmírně rozmanité a komplexní zkušenosti z ochutnávání zejména rumunských vín mu umožňovaly určit "s ohromující přesností" nejen odrůdu vína, vinici a rok výroby, ale i další podrobnosti, jako geografickou polohu místa, na němž se nacházela vinice, z jejíchž hroznů bylo víno vyrobeno, jak čistá byla odrůda (ve smyslu, že jde o jedinou variantu např. Muscatu Otonel), jaký byl režim dešťových srážek v příslušném roce v místě, kde byla vinice atd..
Napsal i Pojednání o vínech, koňacích a technice jejich ochutnávky, které se bohužel zachovalo jen v rukopise a je dnes považováno za ztracené.
Jiný slavný epigramista Mircea Ionescu Quintus se o něm vyjádřil takto:
"Să-nchinăm paharul / Pentru Păstorel
N-a fost nici Cotnarul / Mai spumos ca el."
Zdvihněme číši / Na Păstorela
Ani Cotnar neperlil / jako on.
Prameny:
http://www.crispedia.ro/Alexandru_O__Teodoreanu
