rumunský astronom, zakladatel astronomické observatoře v Bukurešti
Nicolae Coculescu se narodil v Craiově 31. července 1866, základní a střední školu absolvoval v rodném městě; ve studiu pokračoval na Bukurešťské univerzitě na Fakultě přírodních věd. Studium ukončil závěrečnými zkouškami v oboru matematika v březnu 1889. V prosinci 1890 odjel do Paříže, kde se znovu habilitoval v oboru matematika.
V roce 1892, v době, kdy byl na stáži v Pařížské astronomické observatoři, uveřejnil Nicolae Coculescu v "Comptes rendus des seances de l'Academie des sciences de Paris" své první pojednání o nebeské mechanice s názvem: "Sur la stabilite du movement dans un cas particulier du probleme des trois corps". V této práci se zabývá zvláštním případem problému tří těles a poukazuje na to, že třetí těleso nesměřuje do nekonečna, nýbrž že existuje stabilita ve smyslu uvedeném Hillem nebo Poissonem. Práce byla hodnocena jako velmi zajímavá a později v roce 1919 ji citoval Ital A. Marcolongo ve studii: "Il problema degli tre corpi de Newton ai nostri giorni".
První pojednání v souvislosti s budoucí doktorskou prací v oboru matematiky uveřejnil pak Coculescu v téže publikaci v roce 1894. V ní pak publikoval i další pojednání s názvem: "Sur le developpement approche de la fonction perturbatrice". 5. listopadu 1895 obhájil na Sorboně doktorskou práci z oblasti nebeské mechaniky: "Sur les expressions approchees des termes d'otre eleve dans le developpement de la fonction perturbatrice" (O blízkých kořenech výrazů vyšších řádů při rozvoji perturbačních funkcí). Práce byla zveřejněna v "Journal de mathematiques pures et appliques".
Ještě před zveřejněním Coculeskovy práce o perturbační funkci poukázal Darboux na to, že zkoumání hlavní části koeficientu vysokého řádu při sériovém rozvoji závisí pouze na singularitách, které zobrazuje funkce na kruhu konvergence. Henri Poincare ještě před N. Coculeskem převedl perturbační funkci o dvou proměnných na funkci (x) o jedné proměnné.
N. Coculescu ve své práci zkoumá tuto funkci (x) a zajímá se zejména o určení singularit. Tyto singularity však byly dány rovnicemi velmi vysokého stupně, takže práce pro jejich zjištění byla značně náročná. Po prostudování několika zvláštních případů došel N. Coculescu k závěru, že pro perturbace sluneční soustavy existuje pouze jeden osamocený bod na hranici konvergence. Vycházeje z tohoto bodu a maje na zřeteli Darbouxův teorém, zjistil hlavní část obecného koeficientu (x), což řeší problém nastolený Poincarém v souvislosti s perturbační funkcí problému tří těles.
N. Coculescu se po obhájení doktorské práce z matematiky vrátil do Rumunska a od 1. listopadu 1895 nastoupil jako zastupující profesor a od 28. května 1896 byl oficiálně jmenován profesorem Bukurešťské univerzity, na katedře astronomie a geodézie, kterou od založení univerzity vedl Dimitrie Petrescu. Jeho hlavní snahou v té době bylo vybudovat Astronomickou observatoř v Bukurešti, což se mu podařilo až v roce 1908, po dvanácti letech neustálých intervencí na oficiálních místech. Astronomická observatoř v Bukurešti měla v té době ve vybavení: jeden dvojitý optický a fotografický equatoriální přístroj s čočkami o rozměrech 38 cm průměru a 6 m fokální délky; jeden poledníkový kruh a základní kyvadlo. V roce 1933 se za koordinace N. Coculeska Astronomická observatoř zúčastnila druhé světové akce pro stanovení podélnosti.
Učebnice nebeské mechaniky, kterou vydal v roce 1905, pojednávala i o perturbacích způsobených satelity Jupitera. Učebnice teoretické astronomie z roku 1929 obsahuje sférickou astronomii, planetární soustavu a hvězdnou astronomii. Nicolae Coculescu vychoval celou řadu astronomů. Gheorghe Demetrescu, Constantin Popovici a C. Pârvulescu vděčí částečně za svoji přípravu v oboru astronomie i Nicolae Coculeskovi.
Nicolae Coculescu zemřel v Bukurešti 5. listopadu 1952.
Prameny :
http://ro.wikipedia.org/wiki/Nicolae_Coculescu
