- Etichete Literatura
mnohostranný dramatik a literát, který svou dramatickou, režisérskou a pedagogickou tvorbou významně přispěl k vývoji rumunského divadla v meziválečném období
Victor Ion Popa byl nejstarším synem loana Gh. Popy a Aspasie. Do základní školy chodil v Călmăţui, kde byl jeho otec učitelem. V Jasích vychodil prvních pět tříd lycea Costache Negruzzi a poslední dvě třídy na Státním lyceu, kde studium ukončil v roce 1914. Téhož roku začal studovat současně na Právnické fakultě Univerzity v Jasích a na Hudební a divadelní konzervatoři a krátce dokonce i na Škole krásných umění. Jeho první divadelní pokus je z roku 1907 –„hrozná a zcela aktuální tragedie".
Debutoval ještě za studentských let. V době, kdy byl zapsán ke studiu na konzervatoři i právnické fakultě v Jasích, pracuje jako pedagog na Internátním lyceu, aby se materiálně zabezpečil. V letech 1916 až 1917 absolvoval Vojenskou školu pro důstojníky v záloze a zúčastnil se bojů u Oituzu ve 12. pěším pluku v Bârladu. Navštěvoval schůzky literárního kroužku Academia Bârlădeană (1917 – 1919), byl hercem Národního divadla v Jasích (1918) a v roce 1919 se usadil v Bârladu. Později se vrátil do Jasů, kde se oženil s Gettou Kernbach. Pracoval jako pomocný malíř v Národním divadle v Bukurešti (1923), pak jako malíř scénograf, literární tajemník (1925 – 1926), tajemník Společnosti dramatických umělců (1923 – 1924). V divadelním uskupení "Atelier" (1923 – 1924) přednášel Dějiny divadelních kostýmů a kulis. V roce 1924 byl ředitelem Lidového divadla v Bukurešti (Teatrul Popular Bucureşti). uváděl na scénu divadelní představení v Národním divadle v Craiově a Černovicích. Také byl generálním ředitelem Národního divadla v Černovicích (1927 – 1929), kdy uvedl 41 premiér a starších představení. Tam také vytvořil první loutkové a maňáskové divadlo, zahájil cyklus poslechu hudebních pořadů doprovázených přednáškami. V letech 1929 - 1933 byl režisérem Divadla "Regina Maria". Pak se věnoval zejména psaní (1933 – 1938). V roce 1937 představil v Paříži makety divadelních kulis, za což mu francouzská vláda udělila řád čestné legie. V roce 1934 byl inspektorem pověřeným vytvořením venkovského divadla a v roce 1938 byl ředitelem dělnického divadla "Práce a svoboda" (1938). V univerzitním roce 1943 – 1944 byl zastupujícím profesorem na katedře Přednes, drama a komedie Bukurešťské konzervatoře.
Prosadil se i jako velice talentovaný spisovatel, autor her oceňovaných publikem, ale i literární kritikou. Připomínáme prózy, jako: Větrník s vrtulí, Mistr Aurel, boží učedník (Životopis Aurela Vlaicu, průkopníka letectví), Radujme se, haleluja (zfilmováno pod názvemTrest).
V portrétu Victora Iona Popy, který vytvořil E. Lovinescu v Pamětech, je skutečně bijící do očí jeho přiléhavé ocenění jako « renesačního člověka ». Pokud nebyl skutečně renesančním člověkem, pak autor Laně byl jistě mnohostranně nadaným člověkem, jehož poháněl talent, aby se projevoval v celé řadě oblastí. Malířství, hudba, režie, divadelnictví jako takové – to jsou obory, které Popa znal důkladně a dokonce v nich byl odborně vzdělán. Na rozdíl od nich, vedlejší řemesla, která vykonával v těžkých dobách, zvládal díky nadšení a přístupu k životu, s nimiž se zřídkakdy setkáváme. Z tohoto stravujícího obdivu k umění se zrodila bohatá a rozmanitá literární tvorba, s vrcholy i pády. Popa byl tak pohroužen do tvorby samé, že nemohl pohledem kritického ducha hlídat svou uměleckou plodnost. Oblast, kde se autor projevil jako skutečná osobnost, nebylo divadlo, jak se o něm většinou říká, v němž byl poněkud schematický, s jednostrannými řešeními konfliktů, nýbrž to byla próza, která jemnými nástiny odhaluje skutečný původ předsudků, i když spíše dramatickými prostředky než prostředky používanými v moralizujících prózách. Paradoxní je, že i když Popa byl zběhlejší v divadelních hrách, bezchybně vypracovaných z hlediska replik, tuto jeho virtuozitu nevyužila podstatným způsobem dramaturgie, nýbrž próza, která epicky asimilovala dialog, naivní, ale propracované narážky, s jejichž pomocí se na první pohled jednoduchá záležitost vždy přemění v konflikt estetického charakteru bující pod povrchem.
Jeho hry se pohybují mezi idylickým obrazem, díky jemuž mizí rozpory existující ve skutečnosti, a pochmurným dramatem obsahujícím společenskou kritiku, které spěje k tragickému konci. K tematice se uchyluje do světa buržoazie, venkova, do pitoreskních situací i do klidu patriarchálního života. Victor Ion Popa byl toho názoru, že jeho hry musí pěstovat patriarchální tradice, tedy bojovat proti bezskrupulóznímu karierismu a hlouposti.
Z jeho bohaté dramatické tvorby uvádíme několik prací, které jsou charakteristické jeho citem pro drama i sentimentální komedie:
• Muškát za oknem, 1928
• Take, Ianke a Cadâr, 1933
• Rodinná souhra
Prameny:
http://www.autorii.com/scriitori/victor-ion-popa/
