významý rumunský architekt, představitel svébytné rumunské architektury z období od počátku 20. století do začátku Druhé světové války
Celý život věnoval rozvoji župy Prahova a zejména města Ploiešť. Rovněž je znám svým podílem na kulturním životě Rumunska
Narodil se v rodině proslulých architektů, jejichž stopy nacházíme v rumunské moderní architektuře až do Druhé světové války. Toma T. Socolescu po sobě zanechal významné dědictví v podobě pozoruhodných staveb a bohaté literatury o vývoji rumunské architektury. V současné době je jeho jméno opěrným bodem v oblasti umění a arcitektury. Velký počet budov postavených podle jeho plánů je považován za historické památky.
Otec i dědeček Tomy T. Socoleska byli architekti, a tak po ukončení lycea "Sfinții Pentru și Pavel" v Ploiešti pokračoval ve studiu na bukurešťské univerzitě architektury a urbanistiky Ion Mincu, která se v té době nazývala Școala Națională Superioară de Arhitectură (Národní vysoká škola architektury) a kde byl jeho učitelem právě Ion Mincu (nejvýznamnější jméno v rumunské architektuře konce 19. století a začátku 20.století). V červnu 1911 získal na základě výborných výsledků diplom architekta a jeho oborem byla rumunská architektura občanských, církevních a archeologických staveb. Na tuto školu se vrátil v letech 1927 až 1947, tentokrát jako profesor teorie architektury.
Toma T. Socolescu byl jedním z představitelů a nadšeným průkopníkem rumunského národního architektonického stylu. Ve své tvorbě se zejména inspiroval brâncoveanovským architektonickým stylem. Vynaložil velké úsilí k vylepšení vzhledu města Ploiešti a na výstavbu veřejných budov v celé župě Prahova. Ohromovala ho archeologie, studoval ji a byl zapojen do konzervování starých budov a kostelů. V této oblasti publikoval celou řadu studií a výzkumů.
Významnou úlohu sehrál ve vedení Společnosti rumunských architektů a aktivně se účastnil kulturního a společenského života ve svém rodném městě. V období prosinec 1919 – březen 1920 byl dokonce primátorem Ploiešti. Hlavním pilířem jeho umění však byla umělecká architektonická kompozice. Byl velmi kritický k architektuře, která neměla žádnou spojitost s uměním a zejména s rumunským tradičním uměním. Obrovský nárůst počtu studentů architektury, kteří neměli talent nezbytný pro tuto povolání, byl podle jeho názoru chybou. Ve svých pamětech kritizuje moderní architeky z let 1920 – 1940, kteří podle jeho koncepce opomíjeli umělecké základy profese architekta.
V roce 1937 napsal Toma T. Socolescu ve své studii: "Dnes žijeme ve zmatené době, kdy se zdá, že nikdo neví, co chce. Z toho vyplývá zmatek takzvaných moderních staveb, které jsou výsledkem doby, kdy věda, inženýrské výpočty, jakož i povrchnost architektonických znalostí, které nechávají stranou po staletí ustálené a kultivované krásno a které pro všechno stanovují standardy a vytvářejí tak chladné a těžkopádné stavby na troskách předcházejících kulturních památek zanechaných tradicí a duchem tohoto národa žijícího v kultu krásna."
Toma T. Socolescu jako člen významné rumunské rodiny, bývalý politický leadr z župy Prahova, odmítl vstoupit do komunistické organizace architektů, což vedlo k tomu, že byl označen za nepřítele lidu, bylo mu vyhrožováno, byl vydírán a pronásledován komunistickými úřady. Jeho majetek mu v 50. letech vyvlastnily Securitate a místní komunistická samospráva. Jeho rodina, stejně jako většina rodin rumunské společenské elity, trpěla právě z podobných důvodů. Měl zakázáno pracovat jako architekt, 21. února 1952 byl ze svého domu v Păulești vystěhován a se svým synem Tomou Barbu Socoleskem odešel do Bukurešti. Rodinu Socolescu šikanovala Securitate téměř až do smrti architekta v roce 1960.
O Tomu T. Socoleskovi se nadále přednáší na Univerzitě architektury a urbanistiky Ion Mincu a v rumunské architektuře je považován za jeden z jejích opěrných bodů. Patří do galerie osobností, které Rumunsku (zejména župě Prahova) daly modernost a krásu urbanistických staveb, jimiž se vyznačovalo až do konce meziválečného období.
Z reprezentativních budov uvádíme:
- Palác obchodních škol na bývalé třídě Calea Oilor, dnes ulice Gheorghe Doja. Stavba se nachází na čísle 98 a od roku 1948 v ní sídlí lyceum Ion Luca Caragiale. Budova byla postavena v letech 1924 až 1932 a je na seznamu kulturních památek.
- Dům učitelů základních škol. Budova v Ploiešti na ulici Ștefan cel Mare č. 8. byla postavena kolem roku 1925 a navzdory značnému poškození, způsobenému dvěma zemětřeseními v letech 1940 a 1977, doposud stojí.
- Venkovský zájezdní hostinec, dnes součást nemocnice, u závor v Bucovu.
- Justiční palác ve spolupráci s francouzským architektem E. Doneaudem. Tato stavba se později stala Palácem kultury. Byla značně poškozená anglicko-americkými nálety v letech 1943 – 1944. Oprava byla provedena v roce 1980. Její restaurování pokračovalo v letech 2006 a do roku 2010 ještě nebylo dokončeno. Palác je na seznamu historických památek.
- Ústřední tržnice, dílo, které město významně poznamenalo. Stavba byla založena na nejmodernějších principech hygieny a logistiky. V době, kdy byla postavena, vzbudila v Evropě značnou odezvu. Architekt podnikl jednu studijní cestu po Evropě před vypracováním projektu a další dvě v době její výstavby. Zejména studoval tržnice v Ženevě a Basileji (Švýcarsko) a rovněž ve Stuttgartu, Frankfurtu, Lipsku, Mnichově a Breslau (Německo).
- Stará banka Creditul Prahovei na křižovatce bulváru Republicii s ulicí Take (nebo Tache) Ionescu, později Rumunská banka. Od roku 1990 se zde nachází pobočka Rumunské komerční banky - BCR. Architekt Toma T. Socolescu ji postavil po roce 1923. Fotografie a plány budovy byl uveřejněny v časopise « Arhitectura » v roce 1926. Budova je kulturní památkou.
- Katedrála Sfântul Ioan Botezătorul (Sv. Jan Křtitel), která byla postavena v letech 1923 až 1939. Tato katedrála byla zbudována k uctění památky hrdinů z oblasti Prahova, padlých v První světové válce, a patří mezi národně-náboženské počiny specifické pro tehdejší období. Věž zvonice je na seznamu kulturních památek.
Prameny:
http://ro.wikipedia.org/wiki/Toma_T._Socolescu
