rumunský právník, politik a univerzitní profesor, ministr zahraničních věcí
Istrate Micescu se narodil 22. května 1881 ve městě Ploieşti v rodině profesora Nicolae Micescu. Po ukončení gymnázia "I. C. Brătianu" v Piteşti odjel studovat práva do Paříže. Studia ukončil v roce 1903 a v roce 1906 získal titul doktor práv.
Po návratu do Rumunska působil nejdříve jako advokát v advokátní komoře v Argeši a později v advokátní komoře Ilfov, jejímž doyenem byl po dvě období za sebou (1923–1928, 1936). Od počátku roku 1912 přednášel občanské právo a filozofii práva na Právnické fakultě v Bukureštií.
V roce 1918 se prof. Micescu stal členem Národní liberální strany a po 3 následující volební byl poslancem; v roce 1931 byl zvolen do funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. S vedením strany, jejímž byl členem, se dostal do konfliktu a v lednu 1925 vytvořil disidentskou skupinu uvnitř strany a vydával publikaci „Răspunderea" (Odpovědnost), v niž důrazně požadoval „obnovu morálky a důvěryhodnosti strany ". Po nástupu krále Carola II. na trůn se Istrate Micescu sblížil s liberální skupinou vedenou Gheorghem I. Brătianemu, ale brzy se vrátil do Národní liberální strany. Po volbách v roce 1937 se stal členem vlády Goga-Cuza ve funkci ministra zahraničních věcí (28. prosince 1937 – 10. února 1938). Po nastolení královské diktatury byl prof. Micescu 10. února 1938 pověřen vypracováním nové ústavy, která měla právně obhájit nový zežim. Návrh, který vypracoval „omezuje královskou moc, veškeré pravomoce státu vyvěrají z rumunského národa a král je pouze prvním občanem země a podléhá jejím zákonům". Je pak jmenován členem Nejvyšší národní rady Fronty národní obrody, je senátorem v novém parlamentě a ministrem spravedlnosti ve vládě Gheorghe Tătăresca (24. listopadu 1939 – 10. května 1940).
V tehdejší době byl znám i svými zálibami: knihy a lov. Ve své knihovně měl více než 33.000 svazků. V lesích Budeasa, Trivalea a Purcăreanca byly jeho častými hosty na lovu významné osobnosti té doby, jako Liviu Rebreanu, Ion Minulescu, Lucian Blaga, Octavian Goga, Eustaţiu Stoenescu, Dinu Brătianu, Ion V. Perieţeanu a Pamfil Şeicaru.
"Po celou dobu studia na právnické fakultě nás oslňoval Istrate Micescu - profesor, ne politik. Jeho vzhled připomínal alexandrijského filozofa. Štíhlý a vznešený, s vousem zastřiženým do špičky (...). Vždy velmi elegantně oblečen, dbal na svůj vzhled a gesta i tehdy, kdy nestál před posluchači. Možná si byl až příliš vědom své hodnoty, a tak se někdy tato ješitnost stávala až nepříjemnou marnivostí (...). Byl to nesmírně vzdělaný člověk. Latinu a řečtinu znal jako málokdo (...), neexistovala žádná tajemství projevu, která by neznal. Jeho vtipné výroky se citovaly ve všech salonech a kavárnách." N. Carandino.
V roce 1945 po převzetí moci komunisty byl prof. Istrate Micescu vyloučen z advokátní komory. Pak byl uvězněn, obviněn z „činnosti odporu proti lidově demokratickému zřízení" a 1. července 1948 odsouzen k 20 letům odnětí svobody v nejtěžším žaláři. Jak vyprávějí ti, kteří byli při vynesení rozsudku v soudní síni, prof. Micescu odpověděl soudci takto: „Díky Nejvyššímu soudu za velkorysost, se kterou mi přeje tak dlouhý život, z něhož já budu ve vězení dva možná tři roky a zbytek zůstane na vás!".
Istrate Micescu zemřel dne 22. května 1951 ve věku 70 let ve vězení v Aiudu.
Dnes je považován za „největšího rumunského advokáta … nedostižitelný co do erudice i co do profesionální striktnosti".
Prameny:
http://ro.wikipedia.org/wiki/Istrate_micescu
http://www.euroavocatura.ro/dictionar/319534/Istrate_Micescu
