Budovy z kamene, cihel, dřeva, betonu i skla. Z jejich zdí lze vyčíst mnohé z minulost: architektonické styly a motivy, materiály použité k jejich výstavbě nám řeknou mnohé o době, kdy byly zbudovány. A navíc nám řeknou i to, co se po celá léta za nimi dělo. Tyto stavby byly svědky toho, jak se psaly kulturní i politické dějiny Rumunska. Každý měsíc se seznámíme s jednou významnou stavbou z Rumunska a poznáme ji z hlediska architektury i jejího zařazení do dějin, ať už to bude hrad, palác, panské sídlo, divadlo či běžný obnytný dům, ale přece jen něčím odlišný...
Leden - Palác Cotroceni. Objekt soustřeďující v sobě tři století rumunských dějin
Panovník Şerban Cantacuzino (1678-1688) nechal zbudovat v letech 1679-1681 západně od města Bukurešti sídlo Cotroceni, které bylo jeho nejvýznamnějším stavebním počinem. Významnou součást tvořil chrám Nanebevzetí Panny Marie („Adormirea Maicii Domnului") s vnitřní výzdobou malíře ikon Pârvu Mutu, který svým druhem je obdobou biskupského chrámu v Curtea de Argeş. Do objektu Cotroceni patřil i velkolepý knížecí palác postavený v duchu baroka, které v té době bylo příznačné pro západoevropskou civilizaci.
Pro sídlo Cotroceni existuje z hlediska architektonického několik významných momentů: první je spojen se jménem jeho zakladatele Şerbana Cantacuzina (1678-1688), druhý spadá do doby vlády Barbu Dimitrie Ştirbei (1849-1853, 1854-1856), který ho v roce 1852 nechal přestavět a zmodernizovat a který také v Cotroceni založil Zahradu (patří k největším zahradám hlavního města). Pak následovala výstavba knížecího paláce v klasickém benátském stylu (1893-1895), realizovaná francouzským architektem Paulem Gottereau. Naneštěstí však vzhledem k nedostatečné statice stavby následovala po zemětřesení v roce 1977 další etapa, kdy musel být tento palác z valné části přestavěn, na rozdíl od středověké části, která přestála nepřízeň všech dob. Současně s přestavbou bylo vybudováno i nové křídlo, kde je v současné době sídlo rumunského prezidenta.
Zatímco v minulosti bylo Cotroceni knížecím sídlem, v roce 1895 nechal rumunský stát postavit nový palác pro královského následníka Ferdinanda z Hohenzollern-Sigmaringenu. Po sjednocení Rumunska v roce 1918 byl provedením přestaveb a rozšířením pověřen architekt Grigore Cerchez. Princezna, pozdější královna Maria, zanechala v Cotroceni stopy odrážející její umělecké sklony.
Objekt Cotroceni je jedinečnou bukurešťskou stavbou (nejen bukurešťskou, lze říci celostátní) pokud jde o počet jeho součástí, a to jak z hlediska funkčního, tak i z hlediska určení. Jeho jedinečnost spočívá i v tom, že do objektu Cotroceni byly po celou dobu jeho existence včleňovány velmi různorodé stavby občanského rázu (knížecí palác – později přestavěný pro následníka rumunského trůnu, staré knížecí sklepy – dodnes existující, letní pavilón nebo altánek, hospodářské budovy paláce, jízdárna, garáže pro automobily, zahradníkův domek, skleníky, azylový dům „Elena Doamna"), vojenského rázu (vojenská ubytovna pro královskou gardu), církevní (klášter: cely, kuchyně, jídelna, zvonice, kostel – centrální část, dům pro představené kláštera, kaple azylového domu – s malbami Gh. Tattareska), železniční (královské nádraží), exotické (indiánský příbytek v zahradě paláce), hřbitovní monumenty (malé princezny Marie, manželů Davilových), rozsáhlá zahrada (část bude později přeměněna na botanickou zahradu), válečné pole pro cvičení a vojenské slavnosti a stejnojmenná městská brána.
V Cotroceni došlo k celé řadě historických událostí. V roce 1821 se revoluční vůdce Tudor Vladimirescu rozhodl rozložit zde svůj tábor, čímž se Cotroceni stalo centrem revoluce. Rovněž o revoluci 1848 – 1849, k níž došlo jižně od Karpat, bylo rozhodnuto zde, po přečtení prohlášení Vysoké porty, která ji odsoudila. Po přečtení tohoto dokumentu došlo v Cotroceni k zadržení a uvěznění celé řady revolucionářů a vážených občanů hlavního města. V době Alexandra Ioana Cuzy Sjednotitele se Cotroceni stalo centrem jednoty a modernizace Rumunska a palác po vybavení a modernizaci provedených architektem Grigorem Cerchezem se stává oficiálním sídlem evropské úrovně. V roce 1916 bylo rozhodnuto, že Rumunsko přestane být neutrální zemí a připojí se ke skupině států vytvářejících Dohodu (Francie, Rusko a Velká Británie).V roce 1918 byla v Cotroceni podepsána dohoda s ústředními mocnostmi, která je známa pod názvem Bukurešťský mír. V roce 1930 se Cotroceni dostává opět do středu politické pozornosti díky návratu Karola Caraimana – ex-prince Karola. Později se zde konala celá řada zasedání Koruny Rumunska a vládních konferencí řízených Karolem II., z nichž nejvýznamější proběhla na podzim roku 1939 (kdy byly projednávány důležité otázky spojené s celistvostí státu a obranou národního státu, se sousedskými vztahy, postoj k válce, která právě začala). Po ničivém zemětřesení byl v roce 1940 Palác Cotroceni zrestaurován podle plánů architekta Maria Stoppy a pod dohledem architekta Petre Antonescua byly zpevněny kostel a zvonice.
V letech 1949 - 1976 byl v Paláci Cotroceni umístěn Dům pionýrů. Byl poškozen při zemětřesení v roce 1977 a restaurační práce trvaly skoro 10 let. Koordinoval je architekt Nicolae Vlădescu. V roce 1984 byl na příkaz prezidenta Nicolae Ceaušeska zbourán klášterní kostel, zbudovaný kdysi Şerbanem Cantacuzinem. Po Rumunské revoluci z roku 1989 zde bylo zřízeno oficiální sídlo rumunského prezidenta. Cotroceni je jediné sídlo na celém rumunském území, využívané po tak dlouhou dobu – od konce 18. století až do současné doby. Dnes je zde Kancelář prezidenta Rumunska a Národní muzeum Cotroceni.
Prameny:
Šlechtické rody a jejich sídla v Rumunsku, napsal Narcis Dorin Ion (vydal Rumunský kulturní institut, 2009)
http://www.muzeulcotroceni.ro/istoric.html
http://ro.wikipedia.org/wiki/Palatul_Cotroceni
