Krajinář, portrétista, autor kompozicí a neživé přírody (především květiny)
Ştefan Luchian, jeden z nejdůležitějších rumunských malířů 19. století, se roku 1885 zapsal do kurzů kreslení na Národní škole krásných umění, kterou absolvoval v roce 1889 a obdržel bronzovou medajli za portrét zátiší. Ve svých studiích pokračoval v Mnichově na Akademii výtvarných umění (1889), poté v Paříži na Akademii Julian (1892), kde se nacházel v úplném impresionistickém vření pod vlivem Maneta a Degase, který bude nalezen v Luchianově tvorbě.
V roce 1893 se podílí na výstavě „Umělecký kruh" v Bukurešti čtyřmi obrazy a v 1895 se stane vedle Constantina Aricesca místopředsedou sdružení „Umělecký kruh". V 1896 bude hlavním iniciátorem Výstavy nezávislých umělců nacházející se před Oficiálním bukurešťským salónem. Kritika ho zdraví jako „opravdového nezávislého a moderního umělce".
V roce 1900 se účastní dvěma pastely Světové výstavy v Paříži. V témže roce se objeví první projevy jednoho z onemocnění míchy, mnohočetné sklerózy, které z něho udělá mrzáka po zbytek života. I přesto pokračuje s bouřlivým nadšením v práci a až do roku 1915 neustále vystavuje na různých expozicích. Eminentní účastník uměleckého života doby, Luchian nepoznává na dlouhou dobu úspěch. Takto, na jeho výstavě z roku 1905, jediný, kdo si koupil jeden z jeho obrazů, byl malíř Nicolae Grigorescu, jeho bývalý profesor na Národní škole krásných umění.
Luchianovo umění by mohlo být charakterizováno jednoduchostí a jemností, chromatickou syntézou a architekturou forem, zářivou, ale delikátní barevností. Luchian používal olejové techniky a pro krajiny a mnohá květinová zátiší barevné křídy, kterými dosáhl nesrovnatelného mistrovství. Fluidity obrysů a sametové jemnosti květů dosáhl nejlépe právě křídami. Intenzivní zářivostí světla a hustých barev, dramatickou intenzitou malířského jazyka, mícháním teplých a studených tónů, nám Luchianovy obrazy odkrývají poetickou dimenzi reality. Z francouzské techniky převzal důkladnost a výraz, které kombinoval s charakteristickou jemností. Významem nuancí Luchian obdivovateli nabízí vyváženě sestavené kompozice, v nichž síla forem prosvítá hrou světel.
Tvůrčí období:
Období I (1881 – 1901): studium a zdokonalování technik, kopíruje témata a předměty francouzských impresionistů Maneta, Degase, Toulouse-Lautreca (koňské závody, ženy lehkých mravů, mondénní ženy se slunečníky) a profesora Nicolae Grigoresca (venkované a venkovanky, život na vesnici, Boj za nezávislost, akty)
Období II (1902 – 1907): svoboda formy, koncepce světla, bohatství a vehemenci tuši
Období III (1908 – 1916): dekorativní chromatická syntéza, nasycení světla
„Luchian měl všechny dary velkého umělce a především umělce původního, a nezkrotitelnou prudkost osobnosti, podle níž lze rozpoznat mistry… Schopnost hluboké laskavosti a energie, melancholie spojená se silnou autoritou (…), živým pocitem formy jsou vlastnosti, které se dají lépe postřehnout v jeho charakteru a talentu. Jazykem znělým a líbezným byl Luchian velkým představitelem rumunské duše." Henri Focillon
Zdroje:
Luchian. Pictură, pastel, acuarelă, desen, Catalog critic de Theodor Enescu., Editura Institutului Cultural Român, Bucureşti, 2007
http://www.larousse.fr/ref/peinture/Stefan-Luchian_153089.htm
http://ro.wikipedia.org/wiki/%C5%9Etefan_Luchian
