- Etichete LITERATURA
největší rumunský dramatik a jeden z nejvýznamnějších rumunských spisovatelů
1. února 1852 se v obci Haimanale narodil ten, kdo se stal největším rumunským dramatikem - Ion Luca Caragiale.
Do 1. třídy chodil do školy při kostele Sf. Gheorghe v Ploiešti v letech 1859 - 1860. Střední školu vychodil rovněž v Ploiešti, kde navštěvoval gymnázium Sv. Petra a Pavla. Mladý Iancu začal tajně psát verše, ale ještě před tím, než debutoval jako spisovatel, nadchl se pro divadelní umění díky svému strýci Iorgu Caragialemu, herci a principálovi divadelní společnosti. Krátkou dobu rovněž navštěvoval Konzervatoř dramatického umění, kde jeho další strýc Costache vyučoval ve třídě uměleckého přednesu a mimiky. V roce 1870 musel opustit myšlenku stát se hercem a přestěhoval se s rodinou do Bukurešti.
V roce 1873 debutuoval jako novinář v časopise Ghimpele, kam do roku 1875 přispíval verši i prózou pod pseudonymy Car a Policar. Zde vyšla řada jeho bajek, epigramů a parodií. V letech 1878 - 1881 spolupracoval s časopisem Timpul, kde v té době působil Eminescu a Slavici. Od roku 1896 přispíval pod různými pseudonymy do celé řady publikací, z nichž uvádíme: Lumea veche, Gazeta poporului, Epoca, Drapelul, Povestea vorbei, Lumea veche, Adevărul, Foaie interesantă, Literatură şi artă românească, Pagini literare a další. Od roku 1899 publikoval v listu Universul řadu Notiţe critice (Kritické poznámky), které byly podkladem pro pozdější svazek Momente şi schiţe (Momentky a črty, 1901), považovaný kritikou za mistrovské dílo krátkého žánru. Koncem roku 1889 se Caragiale stáhl z oblasti novinářství a v lednu 1893 založil humoristický časopis Moftul român s polemickým podtitulkem „Revista spiritistă naţională, organ pentru răspândirea ştiinţelor oculte în Dacia Traiană" (Národní spiritistický časopis, orgán pro šíření okultních věd v Traianově Dácii). Od svého 11. čísla byl časopis ilustrovaný a začaly v něm vycházet karikatury. Díky zveřejnění některých z nejcenějších caragialovských črt se Moftul român stal i literárním časopisem. Časopis vycházel až do roku 1902, i když s několika přerušeními, a přispívala do něj celá řada autorů.
Dílo Iona Luky Caragialeho obsahuje divadelní hry (osm komedií a jedno drama), novely a povídky, momentky a črty, publicistiku, parodii a poezii. Caragiale není jen zakladatelem komické divadelní tvorby v Rumunsku ale i jedním z hlavních zakladatelů národního divadelního umění. Jeho díla, zejména komedie, jsou výtečnými příklady rumunského kritického realismu. Caragiale je považován za jednoho ze čtyř klasiků rumunské literatury, z nichž ostatní tři jsou Mihai Eminescu, Ion Creangă a Ioan Slavici. I když Caragiale napsal pouze devět divadelních her, je nejlepším rumunským dramatikem díky tomu, že nejlépe zobrazil realitu, jazyk a chování Rumunů. Jeho dílo ovlivnilo i další dramatiky, např. Eugena Ionesco. Caragiale měl štěstí, že jeho dílo bylo uznáváno již za jeho života, i když byl často kritizován a znevažován. Po smrti bylo jeho dílo plně uznáno díky významu pro rumunské divadelní umění.
1. února 1880 vyšla v časopise Convorbiri literare první Caragialova divadelní hra, jednoaktovka Conu' Leonida faţă cu reacţiunea (Pan Leonida proti reakci). V roce 1878 začal docházet na bukurešťské schůzky Junimii (Omladiny) u Tita Maioreska, kde předčítal ze svých prací a vydával je v tomto časopise. Kromě Conu' Leonida faţă cu reacţiunea z jeho nejznámějších divadelních her připomínáme: O scrisoare pierdută (Ztracený dopis), O noapte furtunoasă (Bouřlivá noc), D´ale carnavalului (Když se slaví karneval).
V roce 1901 byl Caragiale nařčen z plagiátorství u dramatu Năpasta (Křivé obvinění), kterého se měl dopustit podle hry maďarského spisovatele Kemény Istvána s názvem „Neštěstí". Byl obviněn ve dvou článcích v časopise Revista literară, podepsaných pseudonymem Caion. Rozhněvaný Caragiale dal věc k soudu a proces vyhrál díky obhajobě svého advokáta, Barbu Ştefănescu Delavrancea. Celá záležitost vedla k tomu, že se dramatik i s rodinou přestěhoval v roce 1904 do Berlína.
V ranních hodinách 9. června 1912 umírá Caragiale ve svém bytě v Berlíně. O pět měsíců později byly jeho ostatky převezeny do Bukurešti, kde byly 22. listopadu 1912 uloženy do hrobu na hřbitově Şerban Vodă. Delavrancea ve svém projevu v kostele Sf. Gheorghe uvedl: „Caragiale byl největším z Rumunů, kteří v jedné ruce měli pero a ve druhé pochodeň. Pero z ruky vypadlo, avšak pochodeň plane a nikdy nezhasne."
„O Caragialovi jsem přesvědčen, že je obdařen nejbystřejší inteligencí, kterou může příroda stvořit, je eklektik, má výtečnou paměť a nastávají momenty, kdy ho neobyčejné buněčné chvění šedé kůry mozkové vyzdvihuje do takových výšin, že je schopen vytvořit literární díla mimořádné hodnoty." -Titu Maiorescu.
Prameny:
www.ilcaragiale.eu/
art-zone.ro/literatura/scriitori/Ion_Luca_Caragiale_biografie.html
ro.wikipedia.org/wiki/Ion_Luca_Caragiale
