- 22 July 2011
- Etichete Film
Režie/director: Cătălin Mitulescu / Rumunsko, 2006 / 106 min.
Scénář: Cătălin Mitulescu, Andreea Văleanová / kamera/photography: Marius Panduru / hudba: Alexandru Bălănescu / hrají/cast: Doroteea Petreová (Eva Mateiová), Timotei Duma (Lalalilu Matei), Ionuţ Becheru (Alexandru Vomica), Cristian Văraru (Andrei), Marius Stan (Tarzan), Jean Constantin (strejda Florică), Mircea Diaconu (Grigore Matei)
Ceny: MFF Cannes 2006: herečka (v sekci Un Certain Regard), MFF Valladolid 2006: Cena Poroty mládeže, Národní cena Iona Popesca Gopa 2007: střih, původní hudba, výprava, kostýmy
Rumuni netuší, že za rok Ceauşesca a jeho manželku popraví, přesto už je diktátor terčem výsměchu a karikatur. Evě je sedmnáct a prožívá první velkou lásku. Je zamilovaná do Alexe, jehož otec je příslušníkem policie. Jednou se jim podaří ve škole rozbít bustu "otce vlasti". Alexe potrestat nemohou, ale Evu ano…
"Úžasný film," tvrdil Monte Hellman, předseda poroty MFF v Cannes v roce 2006, "působí až jako zpověď." V Le Figaro se psalo: "Film Jak jsem strávil konec světa odhaluje srdce Rumunska." Ve Variety bylo možné číst: " Půvabný příběh." Snímek se později těšil také pozornosti Martina Scorseseho. Rumuni prý potřebují mezinárodní ocenění svého filmu a pozitivní komentáře ze strany zahraničního tisku, aby si snímku nakonec sami všimli a věnovali mu pozornost. Těžko říct, zda tomu tak je, nebo nikoli. Pravdou ale je, že pokud je někdo prorokem ve vlastní zemi, tak to určitě nebyli mladí rumunští režiséři kolem roku 2006, kdy film Jak jsem strávil konec světa vznikl. Tehdy už šest let stará nová vlna se doma "těšila" spíš skepticismu, divácké nespokojenosti, drsným útokům, a dokonce tvrdé a hrubé ironii tradicionalistické kritiky (k níž většinou patřili bývalí komunisté).
Lepšího přijetí se snímek dočkal v České republice. Diváci sice původně čekali něco na způsob balkánských nebo ruských filmů, ale byli příjemně překvapeni svéráznou, a přitom jemnou a přesvědčivou režií Catalina Mitulesca. Síla a autenticita výpovědi tkví v tom, že komunistické období je prezentováno z upřímné perspektivy sedmiletého chlapce, který bere věci – a také sám sebe – smrtelně vážně,a to včetně "osobního komplotu" proti Ceauşescovi. Z toho také pramení několik půvabných surrealistických detailů filmu, které ortodoxní (především rumunské) kritice tolik vadily kvůli nemožnosti je nějak "realisticky" a "logicky" vysvětlit. Ale právě díky nim je film upřímnější a přesvědčivější a má co do činění s jistým "magickým realismem po balkánsku", který některým analytikům připomínal Kusturicu. Určité prvky malebnosti mohou být sice společné mnoha filmům natočeným na Balkáně, ale Mitulescovu svéráznost a čerstvý vítr, jenž podobné filmy přinášely do rumunské kinematografie během první dekády tohoto tisíciletí, nelze zpochybnit. (Mircea Dan Duţă)
