rumunský malíř, známý zejména portréty
Krátce studoval na Národní škole krásných umění v Bukurešti, ale nikdy nezískal diplom o jejím ukončení. První veřejnou výstavu měl v roce 1934 v lázeňském městě Băile Herculane. V následujícím roce pokračoval ve studiu za pomoci malíře Nicolae Tonitzy v Jasích, kde v roce 1938 získal diplom v oboru krásných umění, v roce 1939 byl jmenován asistentem v oddělení malby a v roce 1946 profesorem malby.
Nedlouho po svém oficiálním debutu na Uměleckém salonu v Bukurešti, kterého se zúčastnil obrazem s názvem Šachový hráč, byl zatčen a krátkou dobu strávil ve vězení Galata v Jasích. Následující rok byl bez vysvětlení odvolán ze svého místa na fakultě a přestěhoval se do Bukurešti.
Baba sice neměl příliš snadné vztahy s komunistickými institucemi, které označovaly jeho práce za formalistické, ale nicméně se mu podařilo prosadit se jako ilustrátor a umělec. Utíká se k malbě venkovanů a maluje celou řadu scén z období rolnického povstání z roku 1907. Malíř znovuobjevuje rysy rumunského venkovana i jeho světa a dodává jim symbol trvalosti. Z tohoto období jsou známa jeho plátna Návrat z práce, 1943; Venkovani, 1953; Odpočinek na poli, 1954; Lidé při odpočinku. V roce 1955 mu byl povolen výjezd do Ruska (tehdejšího Sovětského svazu) a poté získal zlatou medaili na mezinárodní výstavě ve Varšavě. V roce 1956 doprovázel Baba Šachového hráče a další dvě díla na výstavu do Benátek a pak pokračoval s těmito díly na výstavy do Moskvy, Leningradu a Prahy. Vytvořil ilustrace pro Sadoveanův román z venkovského prostředí Mitrea Cocor.
Mezi jeho nejvýznamnější práce patří série portrétů, díky nimž ho umělečtí kritikové přirovnávali k Francisku Goyovi. Sem patří i portrét spisovatele Mihaila Sadoveana z roku 1952 (nachází se v Muzeu umění v Timišoaře) a portrét Krikora Z. Zambacciana z roku 1957 (Muzeum Zambaccian v Bukurešti). Umění hry se světlem, převzaté od Rembrandta van Rjin, se projevuje zejména u portrétů dalších osobností, jako byli umělci Lucia Sturdza-Bulandra, George Enescu nebo Tudor Arghezi. U svých portrétů věnoval mimořádnou pozornost zejména rukám, které považoval za klíčový rys charakterizující lidskou osobnost, stejně jako tomu bylo u Rembrandta a velkých portrétistů holandské školy. Corneliu Baba je největším rumunským portrétistou. Pro portréty si podle vzoru svého mistra Rembrandta připravoal obrovské množství skic zachycujících ruce a oči.
V sedmdesátých a osmdesátých letech Baba vytvořil rozsáhlou sérii obrazů na téma Harlekýni a Šílení králové, ale většina z těchto obrazů zůstala až do jeho smrti v jeho soukromé sbírce. I zde můžeme pozorovat analogii s posledním Goyovým obdobím a s německým expresionistickým malířstvím. Umělečtí kritici, jako např. Pavel Şuşară, autor monografického alba věnovaného malíři, viděl v tomto cyklu obrazů osobní reakci umělce na absurditu komunistické diktatury a její dopad na rumunskou společnost.
Baba vystavoval svá díla na významných výstavách v Rumunsku i na mezinárodních výstavách, k nimž patří Bienále v Benátkách (1954, 1956), výstava "Neabstraktní umění" v Tokiu (1964), Berlíně (1964), New Yorku (1970), Bukurešti (1978); Moskvě, Vídni a Leningradu (1979).
Zdroj:
http://ro.wikipedia.org/wiki/Corneliu_baba
http://www.figurativedrawing.com/figurative_artists_baba.htm
http://www.ici.ro/romania/en/cultura/p_baba.html
