sochař
Constantin Brâncuşi, největší sochař 20. století, ústřední postava moderního uměleckého hnutí a průkopník abstraktizace je pokládán za otce moderního sochařství. Jeho skulptury se vyznačují elegancí formy a citlivým použitím materiál proto, že kombinuje jednoduchost rumunské lidové tvorby s rafinovaností pařížské avantgardy.
Vertikálnost, horizontálnost, tíha, hutnost stejně jako důležitost světla a prostoru jsou charakteristické rysy Brâncuşi tvorby. Jeho dílo je hluboce ovlivněno moderním konceptem formy, což se projevuje v sochařství, malířství i kresbě.
Poté, co v roce 1889 dokončil Umělecko-průmyslovou školu v Craiově, nastoupil v Bukurešti na Školu krásných umění. V roce 1903 se vydal pěšky do Paříže. V letech 1904-1906 navštěvuje kurzy Národní školy krásných umění v Paříži, kde byl žákem Anotonina Merciera. V roce 1906 se uskuteční jeho první pařížská výstava a to v Salónu národní společnosti krásných umění a poté v Podzimním salónu. Nějakou dobu pracoval jako Rodinův praktikant, ale poté ho opustil, aby našel svou vlastní identitu: „nic nemůže růst ve stínu velkých stromů (ve stínu dubu nemůže růst žádný jiný strom". Po třech letech v Paříži vysochal Modlitbu, sochu klečící dívky. Tato práce představuje první etapu jeho vývoje k zjednodušení forem. V témže roce se zabývá technikou přímého řezu kamene pro sochu Dívčí hlava a vysvětluje „opravdová je podstata věcí, ne jejich vnější forma".
V roce 1908 realizuje svoje první velké dílo – Polibek, připomínající dívku a chlapce v objetí, které vytváří blok se symetrickými liniemi. Geometrizací tvarů, již dosáhl a která se stala jeho symbolem, ovlivnil mnohé umělce.
Témata z brâncuşiho díla:
Vejce – znovunalézá platonovské pojetí čisté formy předcházející pozemským neštěstím, matku všeho živého (Prométheus, 1911; Znovu-narozený, 1915; Socha pro slepého, 1920; Počátek světa, 1924).
Pták – tím, že se Brâncuşi soustředile na jednoduchou formu, připravil cestu abstraktnímu sochařství 20. století (Măiastră, 28 verzí, 1912-1940; Pták v prostoru, 1919).
V roce 1918 vytvořil ze dřeva první verzi Sloupu nekonečna. Sloup, vzniklý kladením na sebe symetrických prvků byl inspirován sloupy domů rumunských venkovanů. Tato skulptura odpovídá potřebě spirituálního vývoje, kterou umělec častokrát vyjádřil ve svých dílech. V roce 1935 dostal nabídku zrealizovat památník v Târgu Jiu na počest hrdinů první světové války. Sochařský komplex zahrnující Bránu polibku, Stůl mlčení a Sloup nekonečna byl odhalen v roce 1938.
Tvůrčí období:
- Školní období (1898-1906): je charakteristické získáváním znalostí a zručnosti a rovněž hledáním řešení modelování materiálů.
- Období obratu (1907-1910): rok 1907 představujme ukončení prvního období tvorby, kdy se odpoutává od Rodina. Začíná uplatňovat přímý řez a hledat svou vlastní cestu. „No dobrá, příteli, proměnil jsi antiku v modernu!" (Prohlásil Douanier Rousseau, když spatřil Modlitbu, Polibek a Poslušnost země).
- Zralá tvorba (1911-1956): jednoduchost a elegance.
Jeho dílo lze obdivovat v soukromých uměleckých sbírkách i v muzeích po celém světě: Museum of Art, Philadelphia; Solomon R. Guggenheim Museum, New York; Musée d'Art Moderne, Paris; Muzeul Naţional de Artă, Craiova; Muzeul Naţional de Artă, Bucureşti; Smithsonian Institution, Washington D.C. Mezi největší sběratele Brâncuşiho děl patří: John Quinn, Katherine Dreier, James Johnson Sweeney a Louise a Walter Aren.
Internetový průzkum „Top 500 Artists of the 20th Century" iniciovaný Galerií Saatchi ho v tuto chvíli pokládá za jednoho z nejvýznamnějších umělců světa: http://www.saatchi-gallery.co.uk/artvote/
Zdroj: www.brancusi.ro
