- 12 February 2009
- Etichete Film
Ştefan Luchian (Rumunsko, 1981, režie: Nicolae Mărgineanu).
Promítání biografického filmu o jednom z největších rumunských malířů – o Ştefanu Luchianovi. Film režiséra Nicolae Mărgineana, kde hlavní role obsadili Ion Caramitru, George Constantin a Maria Ploae, získal v roce 1982 cenu CIDALC na Mezinárodním festivalu v Karlových Varech.
Před zahájením představení vystoupí výtvarný kritik Jaroslav Červený s přednáškou na téma Přijetí Luchianovy tvorby v Čechách a na Slovensku.
Program vznikl ve spolupráci s českou Akademií výtvarných umění a Národní galerií v Praze.
O autorovi filmu: Nicolae Mărgineanu, narozen 1938, je režisérem, scénáristou, hercem a prvním kameramanem.
Filmová tvorba: Valutová směna (2008), Snoubenci z Ameriky (2007), Budiž požehnána, věznice (2002), Slavný paparazzo (1999), Zubří hlava (1997), Enescu – na přelomu dob (1995), Architektura a moc (1994), Dívej se vztekle dopředu (1993), Někde na Východě (1991), Hrouda hlíny (1989), Poklady v plamenech (1987), Divoženka (1986), Les (1986), Návrat do pekla (1983), Člověk v lodenu (1979), Nade vše (1978 )
V Ştefanu Luchianovi se připomíná životní příběh malíře Ştefana Luchiana, jehož život začal okázale ve znamení úspěchu a slávy. I štěstí, samozřejmě! Důležité dědictví ho uchránilo před materiálními starostmi. Mohl se plně věnovat kreslení, ale ne! Jeho společenská povaha a obrovská chuť do života ho nutily do lehkomyslné existence, možná co nejzářivější… Duchem sportovec – vyhrál první závod velocipedů z Giurgiu - Bukurešť – nechyběl na slavných „květinových bitkách" na Silnici, klientem kavárny Fialkovski, která byla známým místem setkávání tehdejších umělců, Luchian byl dítětem štěstěny. Dokud se sám nedostal do profesionální slepé uličky. Odmítnut Oficiálním malířským salónem, organizuje spolu s jinými mladými výstavu „Nezávislých", která vyprovokuje skandál, ale současně i přinese úspěch. Jenže zanedlouho se změní v noční můru. Zděděný majetek se rozkutálel. Luchian zjišťuje, že si bude muset zajistit živobytí hraním na flétnu v orchestru Národního divadla. Poté se objeví první známky nemoci, kvůli které zůstane paralyzován. A to je začátek konce. Milá ho opustí, přátelé rovněž… Jediné, co mu ještě zbude, je malování, díky němu zkoncentruje poslední zbytek síly. Objeví se první známky umělecké slávy. Když paralýza zasáhne i prsty, pokračuje v malování štětcem přivázaným k předloktí. Předlohou mu zůstávají pouze květiny. Takto byly namalovány „Anemóny". Dříve nežli jeho bouřlivý život zhasl jako svíčka, byl jedné noci navštíven Georgem Enescem. Přišel mu zahrát na housle, aby poněkud utišil jeho bolest. Byl to symbol oddanosti projevený jedním velkým umělcem druhému. (CineMagia).
