rumunský fyzik, pedagog a vynálezce
Narodil se 21. srpna 1882 v Reghinu v rodině Terezy (žena mimořádného vzdělání) a Gheorghe (učitel a později ředitel rumunské základní školy v Reghinu), kteří měli celkem pět dětí¨- Olivii, Augustina, Iulia, Gheorgheho a Anu.
Augustin Maior absolvoval první část školní výuky v Reghinu v němčině: školku, první i druhý stupeň, Německé evangelické gymnázium. Ve studiu pokračoval v katolickém piaristickém gymnáziu v Budapešti, kde kromě schopnosti snadno se učit cizí jazyky prokázal i mimořádné vlohy pro fyziku a matematiku. Maturitu složil v roce 1900 a do roku 1904 pokračoval ve studiu v Budapešti na Strojní fakultě Budapešťského vysokého technického učení. V roce 1905 navštěvoval celou řadu významných postgraduálních přednášek na význačných univerzitách ve Vídni, Mnichově a Göttingenu, kde přednášely proslulé vědecké osobnosti té doby, jako D. Hilbert, H. Minkowski, F. Klein, C. Rünge, E. Riecke, L. Prandtl, E. Wiechert nebo mladší M. Born, L. Debyeand a M. von Laue.
V listopadu 1905 se na základě konkurzu zaměstnal jako inženýr v Experimentální stanici pošt v Budapešti, kde se mu v roce 1906 podařilo vysílat po jediné 15 km dlouhé telefonní lince 5 hovorů současně, aniž by došlo k interferenci signálů. Teoretické základy multiplexního telefonního přenosu byly zveřejněny v roce 1907 v časopise „Elektrotechnische Zeitschrift" a poté v roce 1914 v práci „The use of High-Frequency Alternating Currents in Telegraphy, Telephony and for Power Transmission", která byla publikována v časopise "The Electrician".
Po skončení První světové války a spojení Sedmihradska s Rumunskem dal Augustin Maior své zkušenosti do služeb rumunských úřadů a stal se generálním ředitelem Pošt, telegrafů a telefonů ze Sedmihradska a Banátu. Téměř ve stejnou dobu, v červenci 1919, byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě v Kluži a později ředitelem Ústavu teoretické fyziky a technologie při Fakultě přírodních věd. V letech 1929 - 1946 byl rovněž děkanem této fakulty. Ve svých přednáškách jako např. „Elektřina a magnetismus" nebo „Akustika a optika", které publikoval v různých vydáních, seznamoval studenty s mnoha moderními myšlenkami.
Augustin Maior se projevil i jako vizionář. V roce 1923 souhlasil, aby Hermann Oberth u něj obhajoval diplomovou práci na Univerzitě v Kluži, s níž byl odmítnut na Univerzitě v Heidelbergu. Podepsal se na diplom toho, kdo byl později jednomyslkně uznán za otce moderní meziplanetární rakety.
Augustin Maior založil Školu teoretické fyziky a technologie na Univerzitě v Kluži, udržoval si stálý kontakt s význačnými myšlenkami té doby a rovněž měl důležitý podíl na pokroku tehdy se rozvíjejích oborů v Evropě. Tento jeho podíl byl v plně uznán v roce 1950, když laureát Nobelovy ceny M. Louis de Broglie uvedl na Akademii věd v Paříži práci Augustina Maiora s názvem „Gravitační pole a magnetismus". To byla po roce 1947 jedna z posledních šťastných událostí Augustina Maiora v jeho pohnutém životě. Dne 3. října 1963 zemřel ve věku 81 let.
Prameny :
http://phys.ubbcluj.ro/despre/Augustin%20Maior/am.html
http://ro.wikipedia.org/wiki/Augustin_Maior
