novinářka, literární kritička, rozhlasová komentátorka
Monica Lovinescu byla dcerou literárního kritika Eugena Lovinesca a profesorky Ecateriny Lovinescu Bălăcioiu, jejími bratranci byli prozaik Anton Holban, spisovatel Vasile Lovinescu a dramaturg Horia Lovinescu, nositelé zvučných jmen elity rumunských význačných osobností.
Vdala se za básníka, publicistu a rozhlasového pracovníka Virgila Ieruncu. Manželé Monica Lovinescu a Virgil Ierunca patřili k důvěrně známým hlasům rumunského exilu z oblasti kultury v době komunistického režimu. Její pořady „Aktuality z rumunské kultury" a „Téze a antitéze z Paříže" vysílané Svobodnou Evropou výrazně ovlivňovaly kulturní život v Rumunsku.
Monica Lovinescu ukončila studium literatury a filozofie (1947) na Bukurešťské univerzitě, kde pak působila jako asistentka Camila Petresca při semináři dramatického umění. Jejím debutem byla pohádka v Dimineaţa copiilor, kdy jí bylo pouhých 8 let. V době dospívání publikovala krátké prózy ve Vremea a Kalende a rovněž jí vyšel román na pokračování v „Revista Fundaţiilor Regale".
Po nastolení komunistického režimu odjíždí v září 1947 do Francie na stipendium získané od francouzského státu a v prvních dnech roku 1948 žádá o politický azyl. Přispívá články a studiemi o rumunské literatuře a o komunistické ideologii nastolené v Rumunsku, které publikuje v časopisech East Europe, Kontinent, Preuves, L'Alternative, Les Cahiers de l'Est, Témoignages, La France Catholique. Je autorkou kapitoly o rumunském divadle v Histoire du Spectacle (Encyclopédie de la Pléiade, Gallimard, 1965). Překládá rumunské texty do francouzštiny pod pseudonymem Monique Saint-Côme a Claude Pascal. Nejznámější byl román La vingt-cinquičme heure (Hodina dvacátá pátá) Virgila Gheorghia. Rovněž spolupracuje s rumunskými exilovými časopisy: Luceafărul, Caiete de dor, Fiinţa românească, Ethos, Dialog, Agora. Po roce 1990 publikuje i v literárních a politických časopisech vydávaných v Rumunsku - Contrapunct, România literară a 22. V období 1951 až 1974 spolupracuje s Francouzským rozhlasem na vysílání v rumunském jazyce a s ústřední redakcí vysílání pro východní Evropu. Od roku 1962 byla spolupracovnicí rozhlasu Svobodná Evropa, kde připravovala jednou týdně pořady „Aktuality z rumunské kultury" a „Téze a antitéze z Paříže".
V roce 1977, v předvečer příjezdu do Paříže Paula Gomy, za jehož osvobození bojovala, byla Monica Lovinescu fyzicky napadena ve dvoře svého domu v Paříži (ul. François Pinton č. 8) dvěma palestinskými agenty vyslanými na příkaz Nicolae Ceauşesca tajnou policií Securitate.
V bezvědomí byla převezena do nemocnice, ale za pět dnů poté opouští nemocnici navzdory doporučením lékařů, aby se mohla zúčastnit tiskové konference Paula Gomy ve francouzské televizi a mohla přímo do mikrofonu Svobodné Evropy ohlásit, jak byla surově napadena.
V roce 1987 byla Monica Lovinescu za svoji celoživotní práci novinářky a literární kritičky vyznamenána Čestným diplomem Rumunsko-Americké akademie pro vědu a umění. V roce 1999 jí rumunský prezident Emil Constantinescu udělil Řád rumunské hvězdy ve třídě velkorytíře. Prezident Traian Băsescu ji v roce 2008 vyznamenal in memoriam Národním řádem rumunské hvězdy ve třídě vysokého důstojníka.
Dílo: Unde scurte I (1978), Întrevederi cu Mircea Eliade, Eugen Ionescu, Ştefan Lupaşcu şi Grigore Cugler (1992), Seismografe. Unde scurte II (1993), Posteritatea contemporana. Unde scurte III (1994), Est-etice. Unde scurte IV (1994), Pragul. Unde scurte V (1995), Insula Şerpilor. Unde scurte VI (1996), La apa Vavilonului I (1999), La apa Vavilonului II (2001), Jurnal 1981-1984 (2002), Jurnal 1985-1988 (2003), Jurnal 1990-1993 (2003), Jurnal 1994–1995 (2004), Jurnal 1996–1997 (2005), Jurnal 1998–2000 (2006), Cuvântul din cuvinte (2007)
„Tento deník nezaznamenává bytí, nýbrž dění. (...) I když můj deník, který bych si nedovolila srovnávat s deníkem mého otce ani co do hodnoty, ani co do zajímavosti, obsahuje některé osobní záznamy, „dohoda o autobiografii" se sama od sebe ruší ve chvíli, kdy jsou tyto stránky psány o jiných lidech a pro jiné lidi. Vzhledem k tomu, že se exil rozrostl do rozměrů v našich dějinách nepoznaných a stal se téměř jedinečným jevem, začaly se mi tyto poznámky (svojí podstatou i podrobnostmi) zdát užitečné pro budoucího badatele. Dnes se zdá, že skutečně jsou dvě různé, téměř protikladné kategorie: ti, kterých je málo a pro něž vše spojené s exilem je mimořádné, a pak ti, kterých je hodně a kteří exil nechtějí brát na zřetel a nechtějí mu přisoudit smysl a hodnotu. (...) Poznání minulosti je zásadní podmínkou pro přežití." (Monica Lovinescu, Cuvânt înainte, Jurnal I 1981-1984)
„Milovat Monicu Lovinescu nebylo vůbec nic těžkého. Byla moudrá, aniž by to dávala najevo, byla velkorysá, aniž by si to o sobě myslela, byla pozorná k ostatním, i když se zdála být bojovná a dominantní, byla roztomilá, i když nesmlouvavá, byla lidská, i když se zdála být tvrdá, měla smysl pro humor, i když se moc často nesmála." (Doina Jela, Sto dní s Monicou Lovinescu)
"Deníky Moniky Lovinescu jsou jedním z nejvýznamnějších dokumentů o lidské zkušenosti získané za Železnou oponou, těsně spojené s rumunskou realitou. I když posledních 50 let nežila v Rumunsku, znala ho dobře, milovala ho a sloužila mu ve jménu svobodného ducha, který vždy vyznávala. Literární kritička, komentátorka, politická analytička – to byla Monica Lovinescu, jejíž nezaměnitelný hlas zůstává jedním ze zdrojů důvěry a síly, které z něj Rumuni po dlouhá léta cítili z éteru vln Svobodné Evropy". (Emil Hurezeanu, jurnalist, scriitor)
„Před rokem 1989 byla Monica Lovinescu hlasem všech, kteří sami hlas pozvednout nemohli, a po roce 1989 byla jakýmsi mementem toho, že rumunská společnost a politika nemá ani teď potřebná kritéria a důležitá rozhodnutí jsou přijímána bez etické náročnosti. Zemřel svědek pravdy ". (Horia-Roman Patapievici, spisovatel, fyzik, filozof, esejista)
Prameny:
Jurnal I 1981-1984 de Monica Lovinescu, Editura Humanitas, 2002
O sută de zile cu Monica Lovinescu de Doina Jela, Editura Vremea, Bucureşti, 2008
http://www.lovinestii.ro/lovinescu/monica.htm
http://www.rferl.org/content/Article/1109625.html
http://ro.wikipedia.org/wiki/Monica_Lovinescu
