rumunský houslový virtuóz a skladatel
Tento rumunský virtuoz se proslavil zvláštním způsobem interpretace starých hudebních kousků z repertoáru lautarů*/, střízlivostí svého osobitého stylu a mimořádnou instrumentální technikou. Stal se známým na celém světě, zejména svojí skladbou z roku 1906 Hora staccato. Významý houslista Jascha Heifetz prohlásil o Dinicovi, že je nejlepší houslista, kterého kdy slyšel hrát.
Grigoraş Dinicu se narodil 3. dubna 1889 ve skromném domku v ulici Sfinţilor v bukurešťské čtvrti Scaune, která byla známa tím, že v ní žili lautari – lidoví hudebníci, takže od útlého dětství vyrůstal v atmosféře lidové hudby. Jeho otec Ionică Dinu byl velmi známým hudebníkem, hrál ve Francii a Rusku a jeho kolegou v kapele byl věhlasný Sava Pădureanu, bývalý hudebník na dvoře ruského cara. Několik měsíců po Grigoraşově narození odjel jeho otec spolu se svým švagrem Angheluşem Dinicou na Světovou výstavu do Paříže, kde byla při příležitosti jejího konání slavnostně otevřena Eiffelova věž, a svojí interpretací skladby Ciocârlia zcela uchvátili návštěvníky výstavy.
Na Konzervatoř múzických umění v Bukurešti, kde studoval hru na housle a skladbu v letech 1902 - 1906, byl přijat po přípravě u známého pedagoga Carla Flesche. Na živobytí si vydělával hrou při různých příležitostech, jako byl Târg al Moşilor (výroční bukurešťský trh konaný v květnu), a v různých lokálech při hlavní výpadové cestě z Bukurešti. V roce 1906 ukončil studium na Konzervatoři absolventským koncertem, který se konal na pódiu koncertní síně Ateneul Român. Při interpretaci Koncertu č. 1 pro housle a orchestr Niccola Paganiniho byl sólistou a za svůj přednes získal 1. cenu. Mezi přídavky se mu podařilo zahrát i vlastní skladbu Hora staccato, která ho učinila nesmrtelným.
Po dvou letech praxe v Symfonickém orchestru Ministerstva veřejného vzdělávání se Grigoraş Dinicu stal sólistou tohoto tělesa. Jeho přáním bylo pokračovat ve studiu vážné hudby, ovšem s nízkým platem, který dostával, se nemohl uživit a tak se přijal místo šéfa kapely v zahradní restauraci Bufet, kde vystupoval každý večer a získával si její návštěvníky: "Když člověk poslouchá Grigoraşovy housle, slyší a zároveň i vidí tu muziku", prohlásil Alexandru Vlahuţă. Šest měsíců také hrál v restauraci Gambrinus u I. L. Caragialeho, velkého milovníka hudby.
V roce 1913 uzavřel smlouvu s restaurací Ioniky Enesca, kde působil celých 22 let. Sem za ním přicházeli velcí světoví sólisté, když projížděli Bukureští, aby si poslechli hudbu a malebný zvuk jeho houslí. Na konci týdne se tu scházeli milovníci hudby. Patřily mezi ně takové osobnosti rumunské kultury té doby jako George Enescu, Victor Eftimiu, Tony Bulandra či I. Al. Brătescu-Voineşti. Zdejší hudební programy uspokojovaly ta nejnáročnější přání. Dinicu přitom hrál jak díla z klasického repertoáru, tak i kavárenskou nebo lidovou hudbu.
Politik Victor Filotti ho vzal sebou do Budapešti, kde ho představil Láczovi Laczimu, nejznámějšímu lautarovi v Maďarsku, nazývanému princ lautarů. Říká se, že Laczi poté, co si ho poslechl, prohlásil: "Jestliže já jsem princ lautarů, tak tento Rumun je jejich král".
Poválečné roky prožil Grigoraş Dinicu v zahraničí, kde na doporučení houslisty Mischy Elmana získal smlouvu v Green Park Hotelu v Londýně. Velká světelná reklama s nápisem "Grigoras Dinicu, king of the gypsy players and his band" uváděla skladby, které zahraje anglickému publiku.
Kromě známé skladby Horă staccato složil Grigoraş Dinicu řadu hudebních skladeb, zejména pro housle a klavír, z nichž se později některé hrály i v jiném instrumentálním obsazení. V jeho skladbách se často objevují rumunské folklórní a cikánské prvky. Všechny se vyznačují mimořádnou virtuozitou a muzikálností a povýšily ho nad ostatníy ostatní rumunské lautary. Jeho nejznámější skladby jsou: Hora**/ spiccato, Koncertní hora, Hora příchodu jara, Hora z Chiţorani, Sârba***/ pro Pařížskou výstavu, Koketní valčík, Improvizace Diniky, Orientální písně po cikánsku či Sârba pro Tanţi.
Prameny:
http://ro.wikipedia.org/wiki/Grigoras_Dinicu
http://www.last.fm/music/Grigoras+Dinicu
*/ lăutari - lidoví umělci - instrumentalisté a zpěváci vystupující při různých rodinných nebo místních slavnostech většinou ve skupinkách, nazývaných taraf. Jejich tradice sahá až do pozdního středověku, kdy někteří z nich hráli i na bojarských dvorech.
**/ horă – lidový tanec či píseň
***/ sârbă – lidový tanec
