Dvanáctidenní cyklus vánočních a novoročních svátků začínající 20. prosince na Ignáce (kdy se zabíjí prase) a končící 21. prosince (Nový rok či Silvestr) představuje pro Rumuny období, kdy se dodržují mnohé lidové zvyky a tradice jak ve venkovském prostředí, tak i městském.
K nejdůležitějším a současně nejhezčím patří koledování. Tento lidový zvyk koledování se dodržuje na celém území Rumunska, ale v jednotlivých etno-folklorních zónách vykazuje specifický charakter. Na Štědrý večer, na svátky vánoční a Nový Rok se koleduje od domu k domu, koledníci tak ohlašují svátky a přejí hospodářům či těm, co otevřou dveře vše dobré.
O Štědrém dnu se koleduje večer a skupiny jsou obecně tvořené dětmi ve věku od 6 do 15 let, většinou chlapci. Na první svátek vánoční, hned ráno, se skupiny mládenců (neženatých mužů) sejdou na kraji vesnice a vydají se koledovat po vesnici. Hospodáři se odvděčí koledníkům ořechy, koláčky, jablky, ale i penězi – to vše má symbolizovat prosperitu, bohatství, svěžest a trvanlivost.
Texty koled, ať už lidových či umělých, jsou silně ovlivněné církevními koncepty a starými předkřesťanskými praktikami. Obecně jsou koledy rituální texty převzaté jako lidové obyčeje, které vypráví o narození Vykupitele, příchodu tří králů a zjevení se komety, která zvěstovala Ježíšovo narození.
Křesťanství asimilovalo archaické pohanské zvyky spojené se zimním slunovratem a promítlo je do oslavy Vánoc a Nového roku. Indoevropské národy oslavovaly smrt a následné zmrtvýchvstání boha slunce a zahájení nového slunečního cyklu. Lidové obyčeje si ještě uchovávají pozůstatky pohanského slunečního kultu prostřednictvím hořících kol, která se shazují o Štědrý večer ze svahu dolů z kopce, nebo vánočních koláčů ve tvaru slunce.
