- 31 October 2011
- Etichete Teatru
26. listopadu 1909, Slatina – 28. března 1994, Paříž
francouzsky píšící spisovatel rumunského původu, protagonista absurdního divadla a člen Francouzské akademie
Eugen Ionescu, mimo Rumunsko známý ve francouzském přepisu jako Eugène Ionesco, si zvykl prohlašovat, že se narodil v roce 1912, a to buď z čiré koketérie nebo proto, že chtěl vytvořit vazbu mezi svým narozením a úmrtím svého velkého předchůdce Iona Luky Caragialeho.
Jeho otec, Rumun Eugen Ionescu, byl advokátem a jeho matka Marie-Thérèse, rozená Ipcar, měla francouzské občanství. Ve věku čtyř let odjel s rodinou do Francie, kde zůstal až do roku 1924. V dětství Eugen Ionescu i jeho sestra zažili na vlastní kůži drama rozpadu rodiny: matka přišla o možnost výchovy obou dětí a otec je odvezl zpátky do Rumunska. V nové rodině byly obě děti fyzicky i verbálně týrány, což hluboce poznamenalo umělecký osud budoucího spisovatele.
Studoval na státní střední škole Sfântul Sava v Bukurešti a maturitu složil na státní střední škole Karol I. v Craiově. Zapsal se na Filologickou fakultu Bukurešťské univerzity, kde ukončil magisterské studium francouzštiny. Po ukončení univerzitního studia v roce 1934 byl jmenován profesorem francouzštiny v Cernavodă a později byl přeložen do Bukurešti. V roce 1938 odjel na stipendium do Paříže. Tam pak pracoval jako kulturní přidělenec Antonescovy vlády u fašistické vlády ve Vichy. Zde napsal svoji doktorskou práci "Téma smrti a hříchu ve francouzské poezii", ale nikdy ji neobhájil. Politická činnost kulturního přidělence v Paříži byla minimální a Ionescu se omezil na to, že překládal nebo zprostředkovával překlady rumunských současných autorů, anebo zařizoval jejich publikování ve francouzských literárních časopisech.
Počáteční tvorba Eugena Ionesca byla psána v rumunštině. Byla to poezie zveřejňovaná v časopise Tudora Argheziho Bilete de papagal (1928-1931), literárně-kritické články a pokus o humoristický epos Hugoliada: Groteskní a tragický život Victora Huga. Debutoval sbírkou veršů s názvem Elegii pentru fiinţe mici (Elegie pro malé bytosti). Nejvýznamnější částí tvorby psané v rumunštině jsou kritické eseje sebrané do publikace pod názvem Nu ! (Ne!), která získala cenu poroty v čele s předsedou Tudorem Vianem udělovanou "mladým nevydávaným spisovatelům". Tady již nacházíme formulaci absurdity, kdy dílo přináší překvapení, dezorientaci a neodolatelné komično. A tak poté, co Eugen Ionescu napadne všechny velikány rumunské literatury té doby, jako byli - Mihail Sadoveanu, Liviu Rebreanu, Ionel Teodoreanu, Tudor Arghezi, Ion Barbu, Camil Petrescu – za to, že nevytvořili žádné pořádné dílo, obrátí a tvrdí, že by mohl prokázat opak!
Celé jeho další dílo by mohlo být považováno za originální a zdařilé úsílí, jak z banality vyjmout tragický a absurdní smysl bytí, osudovost smrti, nádheru a nicotu lidské existence.
Jeho první divadelní hra La Cantatrice Chauve ("Plešatá zpěvačka") byla uvedena 11. května 1950 v divadle Théatre de la Huchette v režii N. Batailleho a byla chladně přijata diváky i kritikou. Tato hra vlastně převzala jinou hru napsanou v rumunštině s názvem Englezeşte fără profesor (Angličtina pro samouky), která byla v jeho mateřštině znovu vydána až po roce 1990. Pak následuje velmi plodné období, kdy autor uvádí v každém roce jednu divadelní hru. Divadelní sály jsou dále prázdné, ale začíná se vytvářet okruh obdivovatelů, kteří vítají toto komično vycházející z absurdna, kdy neobvyklost vede k explozi rámce každodenního života.
Nejvýznamnější francouzské divadlo La Comédie Française uvedlo poprvé Ionescovu hru v roce 1966. Byla to Setea şi Foamea (Žízeň a hlad) a pak Regele moare (Král umírá). Rok 1970 mu přináší významné uznání: je zvolen za člena Francouzské akademie a stává se tak prvním spisovatelem rumunského původu, kterému se dostalo tak vysokého ocenění.
Dílem Eugena Ionesca se zabývaly desítky knih a stovky studií, doktorských prací a mezinárodních kolokvií, sympózií a festivalů. Kritici v zásadě rozlišují dvě období či druhy ioneskovského divadla. První zahrnuje krátké hry se základními a mechanickými osobami s nenormálním jazykem, převážně komického charakteru: Cântăreaţa cheală, Lecţia, Scaunele (Plešatá zpěvačka, Lekce, Židle) a další. Druhé zahrnuje hry jako Ucigaş fără simbrie, Rinocerii, Regele moare (Nenajatý vrah, Nosorožci, Král umírá) atd., ve kterých figuruje jako hlavní postava skromný úředníček nebo zasněný a naivní král, který se jmenuje Berenger nebo Jean. V těchto hrách získávají na významu děj a kulisy, jazyk je méně zavádějící a komično je čím dál tím více nahrazováno tragičnem. Převládajícími tématy je osamělost a izolovanost, faleš a prázdnota. Hlavní hybnou silou díla Eugena Ionesca je posedlost smrtí, počínaje smrtí myšlení a jazyka, až po nepochopenou a neakceptovanou smrt jedince. Jakým zázrakem pak autor paradoxně vytváří komično? Ionescovo divadlo není ani didaktické, ani moralizující, antisentimentální a nekonvenční a antikonvenční, je to divadlo-hra, skutečná hra, svobodná a zvláštní. Zkrátka a dobře je to výzva, vzrušující, závratný řetězec ve všech směrech. Komedie a tragedie se vlastně nepřetržitě proplétají: zářivá cesta komedie se stává cestou do tmy, směřující ke smrti.
Tvorba Eugena Ionesca v češtině:
- Nosorožec / Rinocerii / Rhinocéros
Překladatel / Traducător: Ivan Zmatlík
Nakladatelství / Editura: Artur, 2008
- Plešatá zpěvačka. Židle / Cântăreaţa cheală. Scaunele
Překladatele / Traducători: Vladimír Mikeš, Ivan Zmatlík
Nakladatelství / Editura: Artur, 2006
- Král umírá / Regele moare
Překladatele / Traducători: Vladimír Mikeš
Nakladatelství / Editura: Artur, 2006
- Fotografie plukovníka / La Photo du colonel / Fotografia colonelului
Překladatel / Traducător: Jiří Našinec
Nakladatelství / Editura: Garamond, 2004
- Neznámý Eugen Ionescu. Neznámý Eugène Ionesco / Eugen Ionescu necunoscut. Proze de tinereţe
Překladatel / Traducător: Jiří Našinec, prefaţă de Libuše Valentová
Nakladatelství / Editura: Česko-rumunská společnost, Praga, 2004
- Samotář / Le Solitaire / Solitarul
Překladatel / Traducător: Jiří Našinec
Nakladatelství / Editura: Argo, 1997
- Střípky deníku / Jurnal în fărâme
Nakladatelství / Editura: Argo, 1997
