rumunský malíř a akademik
Narodil se ve městě Tecuci v Moldavsku v rodině s kulturní tradicí. Jeho rodiče, Costache Petrovici-Rusciucliu a jeho žena Elena, narozená v místě Biţa, byli drobnými soukromníky v oblasti Fălciu. U Gheorgha Petraška, jehož bratr byl známý diplomat, spisovatel, literární a umělecký kritik Nicolae Petraşcu, se už v mládí projevily umělecké sklony. První část studií absolvoval na bukurešťské Akademii krásných umění a pak na doporučení Nicolae Grigoreska získává stipendium v zahraničí. Po krátké době, kterou strávil v Mnichově, odjíždí do Paříže, kde se zapisuje na Akademii Julian a pracuje v ateliéru Bouguereaua (1899-1902).
Hned při první samostatné výstavě v Ateneul Român (1900) si ho povšimli spisovatelé Barbu Delavrancea a Alexandru Vlahuţă, kteří si koupili každý jeden jeho obraz.
S nadšeným zaujetím maluje krajiny jak v Rumunsku (Sinaia, Târgu Ocna, Câmpulung-Muscel), tak ve Francii (Vitré, Saint-Malo), Španělsku (Podul San Martin v Toledu), ale zejména v Itálii (Benátky, Chioggia, Neapol). V jeho malbách světlo nestírá hrany, jako je tomu u impresionistů, nýbrž naopak, stavby s ostrými konturami působí dojmem solidnosti. Z tohoto hlediska dokazují nejlépe Petraškův nonkomformismus benátské krajiny. Umělec vzdoruje tradičnímu zobrazování, kdy město na laguně bylo pouze záminkou pro postihování světelných interferenčních vibrací, věčně se měnících v zrcadle vody, na barevných zdech a v jedinečně čistém vzduchu. Jeho malba přináší oslavu konkrétna a reality, s nimiž jsme ve stálém kontaktu, oslavu, která nepochybně polemizuje s některými postimpresionistickými směry, které kontury naopak rozostřují. Zárověň se staví i proti lyrice idylického pohledu na venkov, k němuž dospěli někteří epigoni malířů Luchiana a Grigoreska, a naopak přináší pohled na svět, který je robustní a plný života. Barvy, které Petraşcu používá, od třicátých let začínají s nebývalou silou zdůrazňovat hmotnost a konkrétnost světa, jehož existenci vnímá svými smysly. Hutným, šťavnatým výrazu a stejně tak zářivostí evokující lesklé barvy lidové keramiky a lidových stříbrných předmětů zdůrazňuje spojení s realitou, s tradicemi rumunského umění. Jeho styl se vykrystalizoval a jeho výrazové prostředky postupně vytvořily originální tvůrčí osobitost.
Gheorghe Petraşcu uspořádal celou řadu samostatných výstav, v letech 1903 až 1923 v Ateneul Român a později, v letch 1926 - 1930 v „Domě umění„ (Căminul Artei), které vyvrcholily dvěma retrospektivními výstavami ve výstavní síni "Sala Dalles" v roce 1936 a 1940. Zúčastnil se Bienále v Benátkách (1924, 1938 a 1940); získal Velkou cenu na mezinárodních výstavách v Barceloně (1929) a v Paříži (1937).
Zdroje:
http://www.muzee-dambovitene.ro/ro/gheorghe_petrascu_prezentare.php
http://www.ici.ro/romania/ro/cultura/p_petrascu.html
http://ro.wikipedia.org/wiki/Gheorghe_Petra%C5%9Fcu
