rumunský malíř, kreslíř a grafik
Rumunský malíř, kreslíř a grafik, je jednou z význačných osbností rumunského umění první poloviny 20. století.
Francisc Şirato se narodil 15. srpna 1877 v Craiově, v rodině drobných řemeslníků pocházejících z Banátu. Láska ke kresbě ho nasměrovala do Institutu grafiky v Craiově, kde se naučil litografickou techniku. Díky tomu je první Şiratovo dílo z oblasti grafiky - plakát k románu de Traiana Demetreska Jak milujeme /Cum iubim. Şirato se však rozhodl věnovat se malbě a v roce 1898 odjíždí do Německa, do Düsseldorfu. Vzhledem k nedostatku materiálních prostředků se mu nepodařilo navštěvovat tamnější Uměleckou akademii a aby měl z čeho žít, byl nucen pracovat v rytecké dílně. V roce 1899 se vrací do Rumunska a v dalším roce se zapisuje na "Národní školu krásných umění" v Bukurešti.
V době války vytváří Şirato několik cyklů, v nichž zachycuje dramatické situace způsobené válkou. Tato díla vystavuje v roce 1921 na samostatné výstavě, uzavírající první tvůrčí období umělce, které se vyznačuje nesmírně hodnotnými díly z oblasti grafiky, ale zároveň se stále více věnuje malbě. Společně s malíři Nicolaem Tonitzou a Ştefanem Dimitreskem a sochařem Oscarem Hanem zakládá "Grupul celor patru" (Skupina čtyř). Skupina neměla svůj zvláštní program, tyto čtyři umělce spojovala společná koncepce umění a zejména těsné přátelství.
Při hledání nových výrazových prostředků, s cílem co nejpregnantněji vyjádřit myšlenku, se umělec stále více zabývá problémem jak vybudovat obraz pomocí světla. První významná řešení se objevují v kompozici " Návrat z trhu" (později ztracené), veřejně představené na "Oficiálním salonu" v roce 1926. Vymezení tvarů vytvářejí barevné kontrasty a světlo, které jsou výsledkem použití dvou různých barev různých hodnot.
Francisc Şirato má i bohatou publicistickou činnost, je autorem celé řady článků a uměleckých kritik v časopise "Sburătorul" Eugena Lovineska a v "Cugetul românesc". V roce 1938 redigoval monografii věnovanou Nicolai Grigoreskovi.
"Şirato hluboce vibruje tváří v tvář realitě, neboť jeho jemné oko se nezastavuje pouze u fyzického vzhledu lidí a věcí, nýbrž proniká za něj, do jejich duchovní hloubky..." (Nicolae Tonitza)
"Francisc Şirato je umělec, který myslí pomocí štětce a barvy. A jeho myšlenka proniká hluboko do namalovaného obrazu a pokračuje dál za něj a ani tam nekončí. Ještě dlouho bude pokračovat ve své cestě, kdy ostatní již dávno skončili" (Tudor Arghezi)
Prameny :
Francisc Şirato: Pokusy o kritiku (Încercări critice) s předmluvou od Petru Comarnescu. Bukurešť, 1967
Mihai Ispir: Francisc Şirato. Bukurešť, 1979
http://ro.wikipedia.org/wiki/Francisc_%C5%9Eirato
