6. ledna 1907, Bucium, komitát Alba – 9. března 1971 v Kluži
rumunský fyzik, vynálezce prvního laseru v Rumunsku
Jako odborník na jadernou fyziku - spektroskopii se prosadil jako spoluvynálezce prvního plynového laseru v Rumunsku v letech 1960 - 1961. Byl dopisujícím členem Rumunské akademie.
Vysokoškolská studia absolvoval na Bukurešťském Elektrotechnickém institutu (1925 - 1929). Ve studiu pokračoval na Fakultě věd v Paříži, kde získal doktorát (1934) na základě práce pod vedením A. Cottona. Jeho doktorská práce s názvem „Recherche sur le spectre de fluorescence et d'absorption des vapeurs de Iodine" se stala referenční prací oboru.
V roce 1948 se stal univerzitním profesorem Institutu nafty a plynu v Bukurešti. Od roku 1951 byl profesorem na Fakultě matematiky a fyziky Bukurešťské univerzity. Po převedení na Vysokou školu technickou v Bukurešti, byl v období 1955 - 1971 vedoucím Katedry fyziky.
V roce 1956 zřídil prof. dr. Ion I. Agârbiceanu v Institutu jaderné fyziky v Bukurešti laboratoř „Optické metody v jaderné fyzice", kde byla prováděna celá řada výzkumů týkajících se hyperjemných izotopických struktur, magnetooptické rezonance a tenkých dielektrických loží.
V této laboratoři byl pod jeho vedením v roce 1962 instalován první plynový laser (helium-neon) s infračerveným zářením původní koncepce. Fokalizací světelného svazku vyrobeného monochromatickým laserem se získává obrovská hustota záření na velmi malých plochách.
Ion I. Agârbiceanu byl představitelem Rumunska v „International Union of Pure and Applied Physic" a v „European Group for Atomic Spectroscopy".
21. března 1963 byl zvolen dopisujícím členem Rumunské akademie.
