Budova Rumunského Athenea, symbol národní kultury, byla postavena v srdci Bukurešti před více než 120 lety (1886-1888) a stala se architektonickým a duchovním exponentem hlavního města, i celého národa. Přednášely zde významné rumunské osobnosti a vědci, koncertovali zde všichni věhlasní i mladí profesionální umělci Rumunska, na zdejší scéně vystoupila celá řada souborů i sólistů světové úrovně, zde poprvé zazněla mistrovská díla zdejší literatury doprovázená hudbou – lze říci, že je to kolébka rumunských hudebních mistrů Enesca a Lipattiho, Klary Haskil, Cella Delavrancea la Ion Voicu, Lola Bobescu, Radu Aldulescu, George Georgescu, Dimitrie Dinica, Eduarda Wachmanna, Alfonso Castaldiho, Ionela Perley, D.G. Kiriaca, Constantina Silvestriho, Eleny Teodorini, D. Popovici-Bayreutha, Ziny de Nori, Theodora Rogalskiho, Alfreda Alessandresca, Iosifa Conty, Cristiana Mandeala, Ericha Bergela, Horii Andreesca, Valentina Gheorghiua, Antonina Ciolana, Iona Nonna Otesca, Mircei Basaraba, Mihaie Brediceana, Egizia Massiniho. Zde byly uspořádány první velké retrospektivní malířské a sochařské výstavy národních výtvarných umělců, procházeli tudy králové a královny, politici a význační zahraniční hosté, kteří se zde zúčastnili významných národních i mezinárodních událostí. Krátce řečeno, Rumunské Atheneum bylo místem historických událostí, které jsou zapsány ve zlaté knize paměti rumunského národa.
Málokdo dnes ví, že palác Rumunské Atheneum byl postaven za peníze z veřejné sbírky uspořádané na základě národní loterie (500.000 losů v hodnotě jednoho Leie). K účasti na ní vyzval přírodovědec Constantin Esarcu (1836-1898), zakladatel Společnosti pro výstavbu Rumunského Athenea, a to výzvou komickou a banální, která však byla velmi populární: „Daţi un leu pentru Ateneu!" /Dejte jeden Leu na Atheneu!/. Myšlenka tohoto sloganu se neočekávaně stala výzvou k jednotě a k probuzení národního uvědomění.
Koncepci náležející francouzskému architektovi Albertu Galleronovi vědecky zkoumal a opatřil poznámkami Alexandru Odobescu. Ty byly prověřeny a doplněny rumunskými odborníky - Al. Orăscu, Ion Mincu, Ion Socolescu, Grigore Cerkez a Cucu Starostescu. Pro budovu kruhového tvaru byly využity již existující základy v Arcibiskupské zahradě, původně určené pro výstavbu cirkusu. Stavba inspirovaná starými řeckými chrámy na první pohled udivuje historickým sloupovím podpírajícím trojúhelníkovitý čelní štít. V přízemí, v působivé hale z mramoru, podpírá 12 dórských sloupů koncertní sál. Čtyři monumentální točivá schodiště v barokním stylu z kararského mramoru, zakončená balkony v mezipatře, vytvářejí spojení se sálem a přilehlými prostorami (kanceláře, sály pro zkoušky, šatny pro sólisty a dirigenta atd.). Téměř 1.000 míst uspořádaných do tvaru starých řecko-římských amfiteátrů (tři pásma v přízemí a dvě kruhové řady s 52 lóžemi a s jednou lóží uprostřed) umožňují perfektní viditelnost a výtečnou akustiku. Perfektní akustiku umožňuje obrovská kupole (bohatě zdobená), která „pojímá" zvuk nástrojů i hlasů z pódia a šíří ho odrazem směrem k posluchačům v celé harmonické škále nejjemnějších hlasových a zvukových zabarvení. Zdá se, že právě mimořádná akustika Rumunského Athenea zařadila tento sál mezi nejzdařilejší stavby tohoto druhu nejen v Evropě, ale na celém světě. Freska s 25 výjevy z dějin rumunského národa, kterou během pěti let vytvořil malíř Costin Petrescu, varhany instalované v roce 1939 díky materiální podpoře George Enesca, řada technických vylepšení po zemětřesení a bombardování v roce 1944 na konci 2. světové války, ale zejména úpravy provedené v letech 1966 - 1967 (zavedení klimatizace, oprava stropu, výměna křesel, přeskupení lóží, rozšíření předscény atd.) přeměnily Rumunské Atheneum v jedinečný architektonický celek uprostřed hlavního města. Po padesáti letech se stalo sídlem Filharmonického orchestru „George Enescu" a od roku 1958 je „Hlavním štábem" Mezinárodního festivalu „George Enescu".
Rumunské Atheneum jako svatostánek rumunského umění a kultury je nejen budovou světového dědictví reprezentující architekturu Rumunska a Balkánu (odkazující na řecké umění architektury), nýbrž i symbolem duchovní tradice jednoho národa. (Viorel Cosma)
Prameny: http://fge.org.ro/ro/ateneul-roman/istoricul-ateneului.html
