věhlasný rumunský klavírista, skladatel a pedagog
Vyrůstal v rodině s hudební tradicí – jeho otec byl talentovaný houslista pro vlastní potěšení, který studoval s Pablem Sarasatem, matka Anna Lipatti byla výtečná klavíristka a jeho kmotr byl George Enescu, takže u něj byly od útlého dětství objeveny sklony k hudbě. Za svého žáka ho přijala náročná profesorka hry na klavír Florica Musicescu, která ho vedla tak, aby neměl pocit "zázračného dítěte ", a která mu poskytla velmi seriózní uměleckou výchovu umožňující rozvoj jeho vrozeného talentu.
Mezitím byl přijat na Bukurešťskou konzervatoř a v roce 1934 se zúčastňuje mezinárodní klavírní soutěže ve Vídni. Když v soutěži získal až druhé místo, věhlasný francouzský pianista Alfred Cortot opustil na protest porotu. Cortot ho pozval do Paříže, aby tam pod jeho vedením pokračoval ve studiu hry na klavír v Ecole Nationale de Musique. Zde absolvuje i kurzy skladby Paula Dukase a Nadiji Boulanger a rovněž kurzy dirigenství u Charlese Muncha.
V roce 1936 zahajuje kariéru koncertního pianisty celou řadou koncertů v Německu a Itálii, je stále známější a jeho oblíbenost u posluchačů roste každým dalším vystoupením. Zařátkem 2. světové války se vrací do Bukurešti, kde vystupuje na recitálech pro klavír nebo doprovází George Eneska.
V roce 1943 odjíždí do Skandinávie spolu se svou budoucí manželkou Madeleine Cantacuzino, rovněž bývalou žačkou Floriky Musicescu. S Madeleine se rozhodují usadit se ve Švýcarsku, kde se stává profesorem hry na klavír na Ženevské konzervatoři. Pokračuje i v koncertní kariéře recitály pro klavír nebo jako sólista s orchestrem pod taktovkou Herberta von Karajana nebo Alcea Galliery. Ve studiu nahrává gramofonové desky. 16 let umělecké kariéry z 33 let života ho zařadilo mezi největší světové pianisty. Post mortem byl zvolen členem Rumunské akademie.
2. prosince 1950 umírá Dinu Lipatti ve věku pouhých 33 let s partiturou kvartetu f moll Ludviga van Beethovena v rukou. Jeho poslední slova byla: "Aby člověk mohl napsat takovou hudbu, nestačí být velkým skladatelem, ale musí si ho Bůh zvolit za svůj nástroj". Když se velký německý pianista Wilhelm Backhaus dozvěděl o jeho smrti, zvolal: "Nám zůstanou vzpomínky na krásu, kterou nám dal, a hluboký smutek".
Záznamy jeho hry na gramofonových deskách, navzdory všem tehdejším technickým nedostatkům, jsou živým důkazem klavírního umění Dina Lipattiho, jeho interpretce plná lidského tepla, dosahující stylistické dokonalosti, duchovní jemnosti a noblesy, nesoucí v sobě poezii a graciéznost. Velký počet těchto záznamů zařadil vydavatelský dům gramofonových desek EMI do kolekce "Unvergänglich - Unvergessen" (Nesmrtelné - Nezapomenutelné).
Jeho skladby, mezi něž patří Fantazie pro klavír, housle a violoncello, Op. 1 (1933), Cikáni, suita pro orchestr Op. 2 (1934), Concertino v klasickém stylu pro klavír a komorní orchestr Op. 3 (1936), Symfonie pro dva klavíry a smyčcový orchestr Op. 5 (1938) nebo Sonatina pro levou ruku (1941) zůstaly ve valné části nepřekonané.
„Umělec božské spirituality" - skladatel Francis Poulenc.
„Dinu Lipatti dělá dojem, jako by se bál své vlastní geniality " - pianista Clara Haskil.
„Nenechávejte se obsluhovat hudbou. Služte jí." - Dinu Lipatti.
Prameny :
http://ro.wikipedia.org/wiki/Dinu_Lipatti
http://www.classicalnotes.net/reviews/lipatti.html
