Zboží a peníze

Režie/director: Cristi Puiu / Rumunsko, 2001 / 90 min.
Scénář/screenplay: Răzvan Rădulescu, Cristi Puiu / kamera/photography: Silviu Stavilă / hrají/cast: Alexandru Papadopol (Ovidiu), Dragoş Bucur (Vali), Ioana Floraová (Betty), Răzvan Vasilescu (Marcel), Luminiţa Gheorghiuová (matka)

Mladík Ovidiu potřebuje peníze na zřízení vlastního obchůdku. Nechá se proto místním bossem angažovat ke zdánlivě jednoduchému úkolu: převézt na jistou adresu v Bukurešti tašku s léky. Vezme s sebou přítele Valiho a jeho dívku Betty, ale bezstarostná jízda se změní v hrůzný zážitek, protože o zboží se zajímají i jiní.

Iniciační dílo rumunské nové vlny spojuje road movie s thrillerem, aniž by překročilo minimalistická pravidla hnutí Dogma 95. Na své hrdiny i na publikum vymyslel Cristi Puiu různé pasti (podobně jako ve hře Člověče, nezlob se) a obratně režíruje druhý, neviditelný film v divákově hlavě. Organizuje stísňující honičku na dálnici (jako Spielberg v Duelu), když vůz našich hrdinů z neznámých důvodů pronásleduje červený džíp s agresivní posádkou. Pracuje s napětím za bílého dne v otevřené krajině, kde lze každého snadno dostihnout a zabít (jako Hitchcock ve filmu Na sever severozápadní linkou). Napětí graduje za nepřetržitého a neuvěřitelně banálního žvanění (jako u Tarantina). Zvuková kulisa je přirozená, zvuk kontaktní, hluk silničního provozu má znervózňující účinek. Ruční kamera těká z postavy na postavu, divákova identifikace s postavami nemá chybu. Čím je tento příběh realističtější, tím je neskutečnější; zároveň říká hodně o zemi, v jejíž privatizované ekonomice se každý hledí uživit, jak dovede.
Thriller Zboží a peníze vznikl v okamžiku nejhlubší krize rumunského filmového průmyslu, kdy roční produkce klesla na jeden celovečerní snímek ročně. Domácí kritika jej přijala coby nejvýraznější prvotinu od debutu Nae Caranfila E pericoloso sporgersi (Nevyklánějte se z oken, 1993). Radovala se z úspěšného debutu tří mladých talentovaných herců. Chválila bezprostřední, ba vulgární jazyk dialogů (což zahraniční publikum nemůže ocenit) a schopnost přímého oslovení diváka. Rozpoznala radikální rozchod mladého autora s vyčerpanou estetikou šifer a alegorií, kterou za Ceauşesca kultivovali tvůrci předchozích generací.
Na festivalu v Cannes (sekce Čtrnáctideník režisérů) si Puia poprvé všimla cizina. Avšak v rumunských kinech se na Zboží a peníze přišly podívat pouze 4 246 diváků a v domácím žebříčku za rok 2001 jej předstihlo devět obnovených premiér včetně Dáků (Dacii, 1966) od „dinosaura" Sergia Nicolaesca. Jak prohlásil kritik Alex Leo Şerban (1959–2011): „Jaký paradox: látka je svěží, herci jsou svěží, svěží jsou i repliky atd., ale publikum si svěží formu nepřeje; chce story à la Hollywood…" Podle názoru Mihaie Chirilova (1971) zůstalo snobské publikum chladné, jelikož se nasytilo kaviárem (Tarkovskij, Kieślowski, Wong Kar-wai…). (Jaromír Blažejovský)