Malíř
„S Nicolaem Grigorescuem začíná moderní malířství. On ztělesněval revolučníha ducha školy v Barbizonu, touhu studovat přírodu v samotném prostředí daleko za zdi Akademie a ateliérů." (Corneliu Baba)
Nicolae Grigorescu, první ze zakladatelů moderního rumunského malířství, následovaný Ionem Andreescuem a Ştefanem Luchianem, se stal symbolem pro mladé generace umělců, kteří v prvních desetiletích 20. století hledali způsob jak identifikovat a přinést na světlo hluboké hodnoty vyjadřující rumunskou spiritualitu. Eminentní osobnost rumunské plastiky, jež projevila vyjímečný talent doprovázený velikou vnímavostí a nevyčerpatelnou tvořivostí, vyvolal základní změnu ve vývoji malířství a uměleckého vkusu v Rumunsku. Díky svému obrovskému a komplexnímu temperamentu, svým způsobem lyrickému, obdařenému citlivostí, která mu umožňovala adaptovat rumunskému prostředí a krajině poetickou idealizaci inspirovanou malíři Školy v Barbizonu, zůstává prvním rumunským malířem evropského významu.
Po raném učení (1848-1850) v ateliéru českého miniaturisty a chrámového malíře Antonína Chládka (1794-1882), začal zhotovat ikony pro kostel v Băicoi (okres Prahova) a Monastyr Căldăruşani, poté maloval nový kostel Monastyru Mănăstirii Zamfira (okres Prahova) a následně až do roku 1861 kostel Monastyru Agapia.
Zásluhou Mihaila Kogălniceana, který oceňoval kvalitu jeho maleb, mu bylo přiděleno stipendium pro studium v Paříži. Na podzim roku 1861 odjíždí mladý Grigorescu do Paříže, kde nastupuje na Školu krásných umění a dochází do ateliéru Sébastiena Cornua (1804-1870), stejně jako jeho kolega Auguste Renoir (1841-1919). Zde v první řadě studoval kresbu a kompozici. Brzy nato ale ateliér opouští a, zaujatý uměleckými koncepcemi Školy v Barbizonu, usazuje se v Barbizonu, čímž završuje své malířské vzdělání osvojením si zkušeností umělců jako byli Jean-François Millet (1814-1875), Camille Corot (1796-1875), Gustave Courbet (1819-1877) a Théodore Rousseau (1812-1867). Grigorescu, ovlivněn tímto uměleckým prostředím, je zaujat osvojováním si novátorských způsobů uměleckého vyjádření v atmosféře kultu pro malování v en plein air.
Celosvětové výstavy v Paříži (1867) se zúčastnil se sedmi pracemi, roku 1868 vystavoval na Pařížském salónu obraz Cikánečka, několikrát se navrací do vlasti a počínaje rokem 1870 se podílí na „Vástavě žijících umělců" a výstav organizovaných Společností přátel krásných umění. Roku 1877 byl povolán, aby doprovázel rumunskou armádu jakožto „frontový malíř", aby přímo na místě bitev u Griviţy a Rahovy vytvořil kresby a náčrty, které by se staly základem příštích kompozic.
V letech 1879 až 1890 pracoval především ve Francii, ať už v Bretani,ve Vitré, či ve svém ateliéru v Paříži. Po návratu do vlasti představuje v letech 1891 – 1904 několik osobních výstav v Rumunském Aténeu. Od roku 1890 se usadil ve vlasti a začal se převážně věnovat venkovským námětům. V nekonečném množství variací jednoho motivu maluje obrazy venkovanek s voly na zaprášených cestách a mnohé krajinky se specificky rumunskými detaily. Roku 1899 byl jmenován členem Rumunské Akademie jakožto první výtvarník, kterému se dostalo té cti. Nicolae Grigorescu umírá 21. července 1907 v Câmpině. Na podstavci v jeho ateliéru se nachází jeho poslední práce – nedokončený Návrat z jarmarku.
Převažujícími tématy jeho díla jsou rumunská vesnice, víra, Francie, Boj za nezávislost, portrét.Temele preponderente în opera lui Grigorescu sunt satul românesc, religia, Franţa, Războiul de Independenţă, podobizna.
Muzeum „Nicolae Grigorescu" v Câmpině, otevřený v roce 1957, je jednou z oddělení Okresního uměleckého muzea v Prahově „Ion Ionescu-Quintus". Malíř Nicolae Grigorescu prožil v tomto domě poslední roky života (1904-1907) a zde se nachází i jeho posleední ateliér. Vystavené obrazy pocházejí z původního majetku pamětního domu umělce nabo jsou zapůjčené ze sbírek Muzea umění v Ploieşti, stejně jako z Národního muzea umění Rumunska…
„Nicolae Grigorescu je celou svou duší i dílem Rumun. (...) Přátelství s francouzskými umělci ho nedokázalo vytrhnout rumunskému způsobu myšlení, vzpomínce na doiny, představě postříbřené rozlehlé dunajské nížině, této sladké země pahorkatin, vinic a domků pokrytých šindeli. (...) Zůstává básníkem a jeho umění je ptačím zpěvem. Je Rumun cítěním, jemným lyrismem, sympatií, kterou vkládá do malování, ve výběru motivů melancholického závanu či snové intimity, obsahující něžnost a oduševnělest." (Henri Focillon)
Zdroje:
http://grigorescu.artmuseum.ro/ro/prez_ro.html
http://www.mnar.arts.ro/
http://ro.wikipedia.org/wiki/Nicolae_Grigorescu
