Lucian Dan TEODOROVICI (nar. 17. června 1975 v Rădăuţi, župa Suceava) je koordinátorem edice „Ego. Proză" v nakladatelství Polirom a redaktorem v týdeníku Suplimentul de cultură. Spolu s Danem Lungem a Florinem Lăzărescem je iniciátorem a koordinátorem Literárního a překladatelského festivalu v Jasech (FILIT) a v prvních dvou letech byl jeho programovým ředitelem (2013 a 2014). V letech 2002-2006 působil jako šéfredaktor nakladatelství Polirom. Svými prozaickými a dramatickými texty a články přispěl do řady domácích a zahraničních publikací. V letech 2005-2008 byl jedním ze scénáristů seriálu TV Animat Planet Show vysílaného na stanici Antena 1. Napsal scénáře k filmům O secundă de viaţă (Vteřina v životě, režie Ioan Cărmăzan), Sînt o babă comunistă! (Jsem holt stará komunistka, režie Stere Gulea), Lindenfeld (režie Radu Gabrea) a ke krátkým filmům Bomboane de ciocolată (Čokoládové bonbony), O zi bună (Dobrý den) a După gîşte (Za husami), všechny ověnčené cenami a financované Rumunským národním centrem pro kinematografii.
Publikované knihy: Cu puţin timp înaintea coborîrii extratereştrilor printre noi (Krátce předtím, než u nás přistáli mimozemšťané, román, nakladatelství OuTopos, Jasy, 1999; 2. doplněné vydání, nakladatelství Polirom, Jasy, 2005); Lumea văzută printr-o gaură de mărimea unei ţigări marijuana (Svět viděný otvorem o velikosti cigarety marihuany, povídky, nakladatelství nadace „Constantin Brâncuşi", Tîrgu-Jiu, 2000); Circul nostru va prezintă: (Náš cirkus uvádí:, román, nakladatelství Polirom, 2002; 2. vydání, nakladatelství Polirom, 2007); Atunci i-am ars două palme (Pak jsem jí vrazil dvě facky, povídky, nakladatelství Polirom, 2004), Celelalte poveşti de dragoste (Ostatní milostné povídky, povídky, Polirom, 2009), Matei Brunul (Matěj Hnědý, román, nakladatelství Polirom, 2011). S Danem Lungem a Cătălinem Mihuleacem je spoluautorem svazku divadelních her Antologia DramatIS (Antologie Dramatis, nakladatelství Cartea Românească, Bucurešť, 2008). Ve spolupráci s Florinem Lăzărescem a Danem Lungem publikoval knihu povídek Pas question de Dracula (Editions Non Lieu, Paříž, 2007). Společně s Danem Lungem koordinoval vzpomínkový soubor Str. Revoluţiei nr. 89 (Revoluční ulice č. 89, Polirom, Jasy, 2010). V roce 2009 byl svazek povídek Atunci i-am ars două palme přeložen do němčiny (Pop Verlag, Ludwigsburg) a román Circul nostru va prezintă: vyšel v anglickém překladu v USA (Dalkey Archive, 2009), v Maďarsku (L'Harmattan Könyvkiadó, 2009), Itálii (Aisara Edizioni, 2011), Španělsku (El Nadir, 2011) a Bulharsku (Paradox). Povídky Celelalte poveşti de dragoste vyšly v Itálii (Aisara, 2011) a Bulharsku (Paradox, 2012). Román Matei Brunul byl přeložen do bulharštiny (Paradox), maďarštiny (Libri Kiadó), francouzštiny (Gaïa Éditions) a polštiny (Amaltea). Připravuje se jeho vydání v Makedonii, Spojených státech a Rakousku. Polské vydání románu bylo nominováno na prestižní literární ocenění Angelus a v jeho rámci získalo „Natalia Gorbaniewska Reader's Choice Award".
Za husami
Jednoho dne nám někdo ukradl našich sedm hus, které jsme nechávali jen tak venku. Na naší ulici se sice nacházelo jen pár trsů trávy, ale vesničani obvykle nechávali husy nebo kachny volně pobíhat. Nebyl to problém, nemísily se mezi sebou, protože husy i kachny mají stádního ducha nebo jak by se tomu u ptáků řeklo, zkrátka zůstávají v hejnu podle dvorku, kde společně vyrostly. Navíc vesničani mysleli i na to, že by nějaká praštěná husa nebo kachna mohla hejno opustit a vydat se někam nazdařbůh, takže je na křídlech značkovali barvou. Naše husy měly na pravém křídle jakousi fajfku vyvedenou červenou barvou, podobnou slavné značce Nike, ačkoliv v té době jsem nevěděl, jak vypadá značka Nike, a myslím, že to nevěděli ani mí prarodiče. Jiné husy zdobil třeba modrý kříž a další zase žlutý kruh. Některé měly výstřední značky: například jeden z našich sousedů namaloval na každou ze svých šestnácti hus stromeček. Zelenou barvou, samozřejmě. Další soused vyvolal pohoršení i u mých prarodičů, protože na křídla svých hus namaloval hnědou barvou falus. Babička se rozčilila, protože mi bylo jen osm let a měl jsem na podobné věci dost času. Nakonec podala s dalšími sousedy stížnost na policii. A chlapík pak musel z husích per na levém křídle odstranit hnědý falus, který je krášlil, a místo něho jim, také hnědou, nakreslil čtverec na pravé křídlo. Tenhle soused nás za to nenáviděl, protože čtverec nic nevyjadřoval a to mu vadilo. Ale narychlo ho nic lepšího nenapadlo, protože celou dobu během čištění hanbatých per a přemalovávání ptáků mu dělal společnost policista. Celé to trvalo tak půl hodiny. Takže soused neměl čas vymyslet něco lepšího než čtverec, navíc mu hrozila slušná pokuta, přestože neexistoval zákon, který by zakazoval kreslení falu na husy. Vím to, protože soused, zatímco čistil peří, říkal, že chce ten zákon vidět a policista mu vysvětloval, nejdřív klidně, pak stále podrážděněji, že v naší vesnice je zákon on. A nakonec mu nadával a výhružně ukazoval obušek.
Přečíst text
Česká verze:
http://atelier.liternet.ro/articol/16655/Lucian-Dan-Teodorovici-Jarmila-Horakova/Za-husami.html
Rumunská verze:
http://atelier.liternet.ro/articol/16573/Lucian-Dan-Teodorovici/Dupa-giste.html
Stránka projektu na LiterNet:
http://iliteratura.cz/Clanek/36243/teodorovici-lucian-dan-
http://iliteratura.cz/Clanek/36249/teodorovici-lucian-dan-za-husami
