Rumusko patří mezi země, ve kterých má opereta bohatou a hodnotnou tradici. V letech 1830-1831 dominovalo uměleckému životu v hlavních kulturních centrech Rumunska hudební divadelní představení vodevil, První operetní divadelní společnosti se začaly objevovat už před 130 lety a dokázaly tak přitažlivost a krásu hudebního žánru, harmonicky spojujícího dramatické libreto, kuplety sólistů, tanec, pohybové umění předváděné na scéně a hudbu v podání orchestru.
Rok 1848, kdy bylo úspěšně uvedeno představení „Baba Hârca” od Alexandra Flechtenmachera, je považován za rok zrodu rumunské operety. V počátcích operety se uplatnili a získali úspěch uznávaní skladatelé jako: Ciprian Porumbescu, Iacob Mureşianu, Ion Vidu a George Dima, kteří tomuto žánru dodali charakteristickou rumunskou lyričnost. Dalším důležitým momentem v dějinách rumunské operety je nezapomenutelné dílo mladého skladatele Cipriana Porumbesca „Crai Nou” z roku 1882. K definitivnímu prosazení operety u rumunských diváků došlo zejména díky skladatelům: Eduard Caudella („Harţă Răzeşul”, „Olteanca”, „Romanii şi Dacii”), George Ştephănescu („Sânziana şi Pepelea”, „Scaiul bărbaţilor”) a Constantin Dimitrescu („Sergentul Cartuş”, „Nini”). Jejich díla, uváděná jako „komické opery“ významně přispěly k rozvoji tohoto žánru. Současně s rumunskými jsou uváděny i klasické světové operety, zejména skladatelů jako byli Offenbach, Leqocq, Hérvé, Strauss nebo Millöcker. Tak se opereta přirozeným způsobem stala součástí rumunského kulturního života.
K rozvoji operetního žánru v Rumunsku významně přispěl tenor Constantin Grigoriu, který společně se svým souborem vystupoval od roku 1904 ve vyhlášené Grădină Oteteleşanu s téměř celým operetním repertoárem. Stále vybranější vkus diváků operety vedl ke zvyšování kvality představení a zejména ke zdokonalování interpretů. Nicolae Leonard byl možná největším představitelem tohoto žánru. Byl to hezký člověk s ladnými pohyby a gesty, dobrý zpěvák, herec a tanečník, přezdívaný „Princ operety”. Jeho kariéra byla závratná a stal se skutečným idolem publika. Po jeho úmrtí v roce 1928 upadla opereta v zapomnění a vytvořila tak místo pro hudební komedie a estrády. Za návrat operety do povědomí bukurešťských diváků vděčíme dvěma významným ředitelům společností, založených kolem roku 1926. Byli to Constantin Tănase - „Cărăbuş” a Nicolae Vlădoianu - „Alhambra”.
Nicolae Vlădoianu začal hledat nového Leonarda a objevil Iona Daciana, který se stal nejvýraznější osobností tehdejší rumunské operety. Ion Pulca, neboli Ion Dacian (1911-1981), advokát a lyrický tenor, prošel pozoruhodnou kariérou, kterou zahájil v Klužské opeře, odkud byl dosti obtížně získán pro Bukurešťskou operu. Zůstal v hlavním městě a vybral si .... divadlo „Alhambra”. Od Nicolae Vlădoiana se nechal podruhé pokřtít a přijal jméno Ion Dacian, které bylo inspirované názvem obce Dacia nedaleko Kluže a pro operetu bylo vhodnější. Od roku 1947 už nebyl srovnáván s Leonardem a již v jedné meziválečné recenzi byl nazván „ženichem operety”! Byl krásný, usměvavý, optimistický, vtipný a komunikativní. Měl impozantní postavu, byl stoprocentním profesionálem a vyznačoval se rafinovaným hudebním procítěním.
ZROD STÁTNÍ OPERETY
Díky úspěchům operetního umění a možnosti navázat na bohatou tradici byla 7. listopadu 1950 založena z Rozhodnutí Rady ministrů Rumunska Státní opereta, která svou činnost zahájila představením „Volný vítr“ Isaaka Dunajevského.
Jména největších hvězd, které hrály v tomto představení, byla navždy zapsána do Zlaté knihy Rumunské operety: Silly Popescu, Şerban Tasian, Maria Wauvrina, Nae Roman, Bimbo Mărculescu, Migry Avram Nicolau, Toni Buiacici, Petre Ştefănescu Goangă, George Groner, Virginica Romanovski, Tiberiu Simionescu, N.Ionescu Dodo a Iordănescu Bruno. U dirigentského pultíku stál dirigent Liviu Cavassi, choregrafii mistrně realizovala Elena Penescu Liciu a režii měli Sică Alexandrescu a Nicuşor Constantinescu. Bukurešťské publikum, zamilované do operety, se zasloužilo o to, že za pouhé čtyři měsíce od premiéry se představení „Volný vítr” hrálo ve 100. repríze.
Po mnoha úspěších, ale i řadě problémů, se podařilo pro Operetní divadlo získat název Národní divadlo, a to na základě rozhodnutí Rumunské vlády ze dne 19. ledna 2001. Tím se splnil sen mnoha generací umělců, kteří k tomu přispěli svojí usilovnou prací. Pro tuto sezónu je významná premiéra „Miss Virtute (Suzana)” Jeana Gilberta (29. března 2001) v režii Constanci Câmpeanu, s dirigentem Lucianem Vlădescem, sbormistrem Gabrielem Popescu, v choregrafií Andrey Constantinescu a scénografiií Vioriky Petrovici.
Zdroj: http://www.opereta.ro
