Simona Popescu (nar. 10. března 1965) absolvovala v roce 1987 Filologickou fakultu Bukurešťské univerzity a nyní působí na této fakultě jako odborná asistentka. Tři básnické sbírky Xylofon a jiné básně (Xilofonul şi alte poeme, 1990), Juventus (1994), Noc nebo den (Noapte sau zi, 1998), byly později vydané v autorské antologii Juventus a jiné básně (Juventus şi alte poeme, 2004). Pak následovaly další sbírky Práce do zelena, aneb Má obhajoba poezie (Lucrări în verde sau Pledoaria mea pentru poezie, 2006), Přestávka na oddych (Pauza de respiraţie, spoluautoři: Andrei Bodiu, Caius Dobrescu, Marius Oprea, 1991), román Exuvii (Svlečené kůže, 1997; 2002; 2004; 2002). Eseje: Volubilis (1998), O surrealismu a Gellu Naumovi (Despre suprarealism şi Gellu Naum, 2000), Clava. Kritifikce s Gellu Naumem (Clava. Critificţiune cu Gellu Naum, 2004).
Simona Popescu: Exuvii (Svlečené kůže), Editura Polirom, Bucureşti, 2011, 312 s.
Kuchařka
Nejdobrodružnější kniha, jakou jsem kdy četla, nebyla žádná knížka pohádek nebo některý z románů Julesa Verna, ani Člověk obojživelník nebo Tři mušketýři, Tři mušketýři po dvaceti letech, Fausta, Královnin náhrdelník či Hrbáč, ba ani Dobrodružství Gorgona Pyma, Magellanova cesta, Expedice Kon-Tiki nebo Svět ticha. Nestala se jí ani žádná z té spousta brožovaných knížek sci-fi, které jsem prolistovala a hned zase odložila, ani kniha o dracích, sedmihlavých saních a princeznách, dokonce ani ta překrásně ilustrovaná knížka s básněmi o květinách, ze které si jasně pamatuji jen to, že byla nádherně lesklá, voněla jako ovocná žvýkačka a já ji pokládala za nejúžasnější slečnu mezi knihami.
Ukázka na: http://iliteratura.cz/Clanek/29951/popescu-simona-exuvii
