Cílem Evropského roku kreativity a inovace, jehož slogan zní „Představuj si. Tvoř. Inovuj.", je upozornit na význam tvořivosti a inovace pro osobní, sociální a ekonomický rozvoj. Rumunský kulturní institut v Praze Vám proto každý měsíc představí jednu rumunskou osobnost, která se zapsala do dějin lidstva díky svým výzkumům, objevům a vědecké, akademické nebo umělecké tvořivosti.
Ştefan Procopiu
19. ledna 1890, Bârlad – 22. srpna 1972, Jasy
rumunský fyzik a vynálezce, který objevil Prokopiův jev depolarizace světla
Ştefan Procopiu se narodil v Bârladu 19. ledna 1890 jako první ze sedmi dětí Ecateriny a Emanoila Procopiu. Základní školu i středoškolská studia absolvoval na Lyceu "Roşca Codreanu" v Bârladu. V době studia na lyceu se Ştefan Procopiu intenzivně věnoval četbě a studiu zejména z oblasti věd zabývajících se základními otázkami poznávání světa, poháněn touhou objevit "smysl bytí a života". Žil v době, kdy docházelo k zásadním objevům ve fyzice, chemii a biologii na konci 19. a začátku 20. století, které znamenaly pro vědu nový rozmach a orientaci a které vedly k převratným změnám v dosavadních koncepcích a metodách. Procopiu se věnoval vědě a výzkumu již od studentských let. První významné výzkumné výsledky zveřejnil v časopise Rumunské akademie věd « Bulletin Scientifique de l'Academie Roumaine de Sciences » v roce 1913 pod názvem Determinace magnetického momentu na základě kvantové teorie M. Plancka. Na základě studia Planckovy kvantové teorie a Langevinovy teorie magnetismu Procopiu jako první na světě stanovil hodnotu molekulárního magnetického momentu, nazývaného také teoretickým magnetonem.
Je uznáváno, že Ştefan Procopiu vypočítal hodnotu teoretického magnetonu dva roky před profesorem A. Bohrem z Dánska. V odborné literatuře v Rumunsku je tento objev znám pod názvem magneton Bohr-Procopiu (ve skutečnosti by světová literatura měla přijmout název magneton Procopiu-Bohr a ne magneton Bohr-Procopiu, jak bývá uváděno) a Nobelova cena nebyla tomuto velkému fyzikovi udělena jen díky nedbalosti komise. Objev, který Procopiu udělal v roce 1912, ho zařadil mezi přední světovéfyziky. V roce 1912 jmenován demonstrátorem ma Univerzitě v Jasích. V letech 1913 - 1919 pracuje na Bukurešťské univerzitě nejdříve jako pomocný asistent a později jako vedoucí prací v Laboratoři tepelných a elektrických aplikací. Zabýval se rovněž technickými otázkami a v roce 1913 publikoval v Bukurešti práci Experimentální výzkum v oblasti bezdrátového telegrafu. V roce 1916 vynalezl přístroj na lokalizaci kulek v těle zraněných, který stanovil i hloubku, v níž se nacházejí. V roce 1919 získává stipendium pro doktorandské studium a odjíždí do Paříže, kde navštěvuje přednášky tehdejších věhlasných vědců, jako byli Gabriel Lippman, Marie Curie, Paul Langevin nebo Aymé Cotton. Vedoucím jeho doktorské práce byl prof. Gabriel Lippman. 5. března 1924 získal Procopiu doktorát v oblasti fyzikálních věd obhájením práce O elektrické birefringenci suspenzí, před komisí ve složení Aymé Cotton, Charles Fabry a H. Mouton. V roce 1921 ve fyzikální laboratoři na Sorboně Procopiu objevil a provedl analýzu nového optického jevu spočívajícího v podélné depolarizaci světla pomocí suspenze a koloidů. Tento objev předvedl na zasedání Akademie věd v Paříži 8. srpna 1921. Tento jev nazval v roce 1930 prof. A. Boutaric PROKOPIOVÝM JEVEM. Je třeba upřesnit, že jde o Procopiův optický jev, na rozdíl od jiného jevu známého pod názvem Procopiův jev, který se týká magnetických diskontinuit vzniklých v železomagnetickém vlákně ve chvíli, kdy jím prochází střídavý elektrický proud.
Ştefan Procopiu také vytvořil důležité magnetické mapy pro období 1895 - 1954. Stanovil, že od roku 1932 začal narůstat magnetický moment zeměkoule poté, co 100 let se neustále snižoval / ?zmenšoval ?/, čímž vyřešil po desetiletí trvající spor. Rovněž určil periodu těchto změn: cca 500 let. Kromě přísně vědecké činnosti velkého objevitele byl vědec Procopiu i autorem mnoha vynálezů a experimentálních pomůcek. Byl rovněž neúnavným pedagogem, který vychoval celé generace experimentálních fyziků, přičemž on sám byl v Jasích nejvýznamnějším žákem Dragomira Hurmuzescu. Za své zásluhy byl zvolen členem Akademie věd (1955), rumunských i zahraničních vědeckých společností, byl nositelem Státní ceny (1964) a také držitelem čestného doktorátu Vysokého učení technického v Jasích.
Akademik Cristofor Simionescu o něm napsal: „Neřekneme nic nového, když prohlásíme, že akademik Ştefan Procopiu je největším fyzikem, kterého doposud dal náš národ ".
Prameny :
http://ro.wikipedia.org/wiki/Stefan_procopiu
http://www.etc.tuiasi.ro/sibm/old/Technical%20Museum/html/ro/Stefan_Procopiu.htm
