NEJKRÁSNĚJŠÍ SVÁTKY RUMUNSKÉHO VENKOVA
Dragobete
Název svátku, který se slaví 24. února, je odvozený od jména Dragobete, rumunského boha mládí patřícího mezi původní božstva.
Svátek Dragobete má v Rumunsku téměř dvě stě let dlouhou tradici. Nejstarší zmínky o dodržování zvyků spojených s tímto dnem jsou staré 170 až 180 let.
Konec února je spojovacím můstkem mezi zimou a jarem a chlapci i dívky se v této době vydávali hledat první jarní květiny po kopcích a loukách. Když našli jahodové listy, trhali je chlapci a darovali je dívkám. Přitom jim říkali verše: „Květinko jahodová/v únoru sesbíraná/buď milá na všechny/opusť ošklivosti”. Mladí se občas zastavovali, zapalovali ohně a přitom si vyprávěli jako při táčkách ve vesnici.
V poledne se mladí vraceli do vesnice, dívky „utíkaly” před zamilovanými chlapci a jakmile některou z nich chlapec dohonil, musela se nechat políbit před celou vesnicí, čímž byly stvrzeny jejich symbolické zásnuby. Z této tradice také pochází úsloví „Dragobetele sărută fetele”.
V ten den se nezabíjela zvířata, protože lidé věřili, že by ženy a dívky už nemohly mít nikdy děti. Naopak ženy sypaly bohatě drůbeži na dvoře i volně žijícím ptákům, aby byl úrodný. Věřilo se, že Dragobete v den svých narozenin na začátku jara vystrojoval svatbu ptákům. Lidé říkali, že domácí nestěhovaví ptáci, kteří byli považováni za posly bohů, se se štěbetáním slétávali v hejnech, vyhledávali se do páru a začínali stavět hnízda. O ptácích, kteří si v ten den nenašli druhého do páru, se říkalo, že nebudou mít v létě mláďata. Dívky zase shrabovaly sníh, který ještě zůstal a kterému se říkalo „sníh vil”, a vodu ze sněhu používaly pro zkrášlení a různá zaklínadla lásky.
V den, kdy má svátek Dragobete nikdo nepracuje, ani v domě, ani venku. Pro lidi je to velký svátek, který pochází od prapředků. Lidé věřili, že když nebudou držet tento svátek podle všech pravidel, ztratí lidský hlas a budou jen štěbetat jako ptáci. Staří lidé považovali tento svátek za den boje proti zimě a různým chorobám.
V ten den, když bylo krásné počasí, děvčata a chlapci slavnostně oblečeni do lidových krojů vyráželi ve skupinkách za časného rána k lesu, kde vesele dováděli, sbírali jarní květiny, zpívali a tančili, tak jak to mladí lidé dělají, když jsou spolu.
Za špatného počasí, když nebylo možné jít do lesa, se mladí lidé shromáždili v domě jednoho z nich, kde jedli a pili a kde se většinou začaly tvořit páry, které pak na podzim slavily svatbu. V každém případě, stará rumunská tradice říká, že je to den, kdy se mají mladí lidé veselit, společně se bavit, aby se pak po celý rok měli rádi.
Pokud jde o počasí, říkalo se, že když má Dragobete svátek a prší, jaro přijde rychle, bude teplé a slunečné. Je to den, kdy žádná dívka ani žena nesmějí plakat, a to ani štěstím, protože se říká, že by pak plakaly po celý rok.
V ten den se také sází bazalka, je to rituál, který znají staří lidé. Je to proto, aby bazalka získala všechny dobré charakteristiky a byla od začátku požehnána.
[url=http://www.ziare.com/articole/obiceiuri+sarbatori+romanesti
]http://www.ziare.com/articole/obiceiuri+sarbatori+romanesti
[/url]
