- 12 April 2011
- Etichete Arte vizuale
Místo konání: RKI Praha (Anglická 26, Praha 2) Vstup zdarma.
Hosté:
Johannes Bertleff a Dragoş Oprea – Architektonický ateliér EXHIBIT, Brašov Mihai Turturică – Společnost „Bucureştiul meu drag!" – Moje milovaná Bukurešť
Při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel (18. dubna) pořádá RKI Praha výstavu architektonických nákresů a fotografií „Světové dědictví UNESCO. Národní rumunské dědictví".
Venkovské usedlosti s opevněnými kostely v Sedmihradsku, které jsou zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO, představují hodnoty spojené s etnologií, dějinami architektury (zejména obranná architektura), dějinami urbanistiky, ale i s politickými, společenskými a náboženskými dějinami Rumunů žijících v Sedmihradsku. Výstava navržená Sdružením „Bucureştiul meu drag!" – „Moje milovaná Bukurešť" zachycuje pomocí fotografií dějiny na pozadí architektury.
Konzervace, ochrana a obnova historických památek v Rumunsku, které jsou zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO nebo jsou součástí rumunského národního dědictví, se představují jedním úspěšným příkladem: obnovou administrativního sídla Evangelické církve v Brašově. Je to projekt realizovaný Architektonickým ateliérem Exhibit z Brašova, který se stal vítězem v sekci „Restaurace památek a obnova budov" na Bienále architektury v Bukurešti v roce 2010.
Hosté Dragoş Oprea a Mihai Turturică přednesou krátké přednášky o národním dědictví a světovém dědictví UNESCO v Rumunsku, jakož i o různých způsobech obnovy a konzervace památek a o jejich funkčním využití v oblasti kultury a cestovního ruchu.
Sídlo Evangelické církve v Brašově Restaurace, Konsolidace, Obnova – sídlo Evangelické církve (aušpurského vyznání), Brašov
Architekt: EXHIBIT Arhitectura
Místo: Brašov, Rumunsko
Zákazník: Evangelická církev (aušpurského vyznání)
Architekti: Johannes Bertleff, Dragoş Oprea
Spolupracovníci: Adrian Ianchis, Edmund Olsefszky, Andreas Klement
Stavba: Bodor Csaba
Foto: Vlad Slavic
Dům v centru Brašova, v bezprostřední blízkosti Černého kostela (Biserica Neagră), pochází z valné většiny z 19. století. Lze u něj rozlišit tři hlavní stavební etapy a další rozšíření a přestavby menšího rozsahu.
Otvory na současné fasádě a vnější výzdoba pocházejí z roku 1820.
Budova změnila několikrát vlastníka a na začátku 20. století se stala majetkem církve. V době komunismu byla znárodněna a po revoluci v roce 1989 ji církev získala zpět.
V roce 2005 bylo rozhodnuto, že dojde k její rekonstrukci. Budova byla ve velmi špatném stavu, vlastní stavba vykazovala celou řadu problémů a architektonické prvky byly značně poškozeny. Původní zadání nebylo příliš ambiciózní, šlo spíše jen o záchranu budovy. V průběhu oprav (trvaly skoro 4 roky) ale zákazník i architekti propadli kouzlu budovy a projekt byl rozšířen. Byla odstraněny všechny přístavby a neorganická rozčlenění. Cenné architektonické prvky byly restaurovány a byla tak zdůrazněna jejich hodnota. Nové doplňky a dostavby byly koncipovány tak, aby byly snadno rozpoznány jako současné stavební prvky na staré budově. Nové tesařské prvky zachovaly profily a kompoziční charakter stávajících prvků a nátěry jsou provedeny v neutrálních barvách – šedé a bílé. Nová schodiště jsou kovová nebo zděná s omítkou, v bílé barvě. Kde bylo třeba provést rozčlenění prostorů (z funkčních důvodů), bylo provedeno pomocí nábytkového zařízení na základě speciálních projektů a stropní části byly zachovány prázdné. Většina nábytkového zařízení a osvětlovací tělesa byla realizována na základě speciálních projektů. Ty byly prováděny většinou přímo na místě, v souladu s nálezy ze staveniště a se stávajícími zachovanými prvky. I když budova byla předána do užívání, prokázalo se, že je to dílo, které žije a na němž práce nikdy neskončí, protože kdejaký roh nebo jiné místo ještě vyžaduje doplnit nějaký detail.
EXHIBIT ARHITECTURA Je to architektonický ateliér založený v roce 2007 v Brašově architekty Johannesem Bertleffem a Dragoşem Opreou. V současné době má tým další 4 spolupracující architekty. Urbanistický kontext města mu umožnil zaměřit se na obnovu historických budov.
O zvláštnostech projektů na restauraci budov nebo o dalších projektech z historické části města lze hovořit dlouho. Každý starý dům má svůj příběh a svůj vyvážený charakter projevující se v různých rovinách: ve vlastní stavbě, charakteru stavby po fyzikální stránce (vlhkost, tepelná izolace atd.) a umístění v prostoru. Změna nebo obnova této rovnováhy se u jednotlivých budov liší. U všech restauračních prací se projekty vypracovávají spíše na stavbě než v kanceláři. Rozhodující je vlastní budova. Nechat se vést jejími potřebami v procesu projektování je mimořádná výzva.
Pro nalezení správného vztahu mezi novými a starými prvky v architektuře neexistuje žádný recept. Většinou jsme proti vytváření mimikrů při začleňování nových dostaveb. Rozšíření stavby, které chce vzbuzovat dojem, že je staré už 200 let, ukazuje na neupřímnost. To, co je nové, musí být identifikovatelné a musí používat současné architektonické výrazové prvky. Začlenění do celku spolu se starými částmi záleží na citlivosti a schopnostech architekta.
V teoretické rovině je třeba říci, že ochrana památek je přemrštěně upravená různými pravidly. Máme seznamy památek s jejich klasifikací, máme chraněné urbanistické zóny, máme komise na ochranu památek, které schvalují projekty a máme pravidla stanovující, že projekt na restauraci může podepsat pouze odborník nebo znalec v oboru restaurace. Úprava historické památky nebo zákrok provedený ve chráněné zóně bez stavebního povolení je trestným činem. Takže bychom neměli mít žádné problémy. Realita je však zcela jiná.Pravidla neplatí pro všechny, převahu májí určité zájmy a je mnoho architektů, kteří na tuto hru přistoupili. Všechny tyto úpravy a předpisy pro projekty na restauraci památek nepřinášejí požadované výsledky. Není cítit komptenci těch, kteří se tohoto procesu zúčastňují. Mladí architekti jsou tím zhnuseni a vyhýbají se oblasti restaurace, protože vycítili, že jde o území jen pro někoho a že se tu hraje nečistá hra. Jak upravují tuto oblast jiné evropské země (kde funguje ochrana památek)? kdo získal diplom architekta, může projektovat v kterékoliv oblasti, včetně restaurace památek. Předpokládá se, že každý v době studia a praxe měl příležitost se toho dost naučit a nakonec je to právě on, kdo nese odpovědnost. je to snad jen v Rumunsku, kde odpovědnost musí být kryta co největším počtem razítek. Kontrolní opatření a filtr pro oblast restaurace jsou vyřešena prostřednictvím komise pro restauraci památek. Myslíme si, že že tato situace by nás měla vést k zamyšlení.
My chceme našim projektům bez ohledu na situaci věnovat pozornost jak po stránce kontextu, tak i pokud jde o vlastní památku.
Podrobnosti: http://exhibit.ro/
Opevněné kostely v okolí Brašova. Fotografická perspektivactiva
Cílem jednoho z četných výletů pořádaných Sdružením „Moje milovaná Bukurešť" byly v roce 2010 Opevněné kostely. Sedmihradské opevněné kostely (Sedmihradsko, lat. ultra silvam – země za lesy) jsou charakteristické pro saské a sekuiské vesnice, kde po více než pět století měly jak náboženskou, tak i vojenskou úlohu. Vytvářejí jednu z nejhustších středověkých, dobře uchovaných soustav opevnění na evropském kontinentě a většina z nich je na Seznamu světového dědictví UNESCO. Sedmihradské vesnice jsou živým důkazem toho, jak žije rumunské kulturní dědictví.
Proto Vás zveme, abychom společně prostřednictvím této výstavy znovu objevovali Sedmihradsko, jehož krajina zůstala neměnná! Radujme se z návratu do starých časů a vychutnejme atmosféru fotogtafií, kterou nám přináší tato výstava!
Sdružení „Bucureştiul meu drag!" – Moje milovaná Bukurešť, sdružení fotografů, kteří milují město Bukurešť, zve širokou veřejnost prostřednictvím svých výstav, aby poznávala novou i starou tvář hlavního města Rumunska. Snažíme se tímto způsobem pomocí prostředků, které máme k dispozici, a za přispění nadšení, které nás spojuje, zprostředkovat současnou atmosférz Bukurešti všem těm, kteří o to mají zájem. Naše fotografie ukazují domy, ulice i obyvatele Bukurešti, jak je chceme jako dědictví zanechat našim potomkům. Na záběrech zachycených okem i duší vyprávíme dnešní historii Bukurešti.
http://www.orasul.ro/excursiifoto/view/bisericile-fortificate.html
