- 30 July 2011
- Etichete Film
Režie/director: Cristian Mungiu / Rumunsko, 2007 / 113 min.
Scénář/screenplay: Cristian Mungiu / kamera/photography: Oleg Mutu / hrají/cast: Anamaria Marincaová (Otilia), Laura Vasiliuová (Gabriela), Vlad Ivanov (pan Bebe), Alexandru Potocean (Adi), Luminiţa Gheorghiuová (Adiho matka)
Ceny/awards: MFF Cannes 2007: Zlatá palma, cena FIPRESCI, Evropská filmová cena 2007: film, režie; MFF Transilvania 2007: zvláštní cena, rumunský film
Píše se rok 1987. Studentka Gábina otěhotněla. S obstaráním interrupce jí pomáhá spolubydlící Otilia. Má se to stát v hotelu, andělíčkářem bude jistý pan Bebe. Kamera je současně eufemická i obscénní. Nevidíme zdaleka vše, a přesto bychom raději viděli méně.
Jako většina filmů rumunské nové vlny nabízejí 4, 3, 2 kromě elementárního politického či sociologického čtení i interpretace psychologické a filozofické. Tento potratový thriller není jen svědectvím o všepronikající korupci, šedivosti, nevlídnosti a únavě za reálného socialismu, ale i dramatem o slabosti a síle. Sledujeme dvě přítelkyně, z nichž nezodpovědná Gábina si nárokuje právo na slabost, zbabělost, omyl a lež. Otilia si neumí představit jiný postoj, než že odpustí a pomůže. Morálně chabý jedinec tak sobecky zdevastuje svého bližního, který ho po všech stránkách převyšuje. Je to nadčasové téma, stejně jako věčná existence chlapíků jako je pan Bebe.
Z původního námětu o dvou kamarádkách, inspirovaného pravdivým příběhem, se těžiště přesunulo k hrdince jediné, jíž je Otilia. Režisér spolu s kameramanem zvolili metodu sekvenčních záběrů na cinemascopickém formátu, aby si publikum neuvědomovalo přítomnost vypravěčského subjektu a mělo bezprostřední kontakt s pocity postav. Rozhodli se nepoužívat umělé prostředky k zesilování emocí, žádnou hudbu, detailní záběry ani střihovou segmentaci. Rytmus díla je určen výhradně pohybem postav na plátně.
Interrupce byly v Rumunsku od roku 1966 zakázány a na následky nelegálních zákroků zemřely tisíce žen. Již v roce 1975 se tématem pokoutních potratů zabýval film Andreie Blaiera Pohlednice s vlčími máky (Ilustrate cu flori de câmp, 1975). Vznikl sice na ideologickou objednávku, ale přinesl drsné svědectví; v kinech ho tehdy navštívily více než dva milióny lidí.
Kvůli akutnímu deficitu funkčních biografů si Mungiu po vítězství v Cannes najal německé putovní kino, které s filmem cestovalo po patnácti rumunských městech a promítalo jej v zaprášených sálech kulturních domů. Snímku tak přibylo 17 584 diváků a režisér Sorin Avram o tomto turné natočil středometrážní dokument 1 luna cu 432 (Měsíc s 432, 2007). Celková návštěvnost dosáhla devadesáti tisíc diváků. O dva roky později dokončil Mungiu komedii Vzpomínky na zlatý věk (Amintiri di epoca de aur, 2009): dvoudílný snímek složený z šesti povídek inspirovaných urbánními legendami. Režijně se na tomto projektu podíleli také Hanno Höfer, Constantin Popescu, Ioana Uricaruová a Răzvan Mărculescu. (Jaromír Blažejovský)
