8. srpna 1907, Borca, Neamţ – 26. června 1982 v Bukurešti
Známý univerzitní profesor, světově uznávaný badatel, vynálezce a člen Rumunské akademie
Vyrobil první rumunské zařízení vlastní koncepce pro vysílání s frekvenční modulací, s nimiž bylo provedeno první vlastní vysílání Romunska na metrických vlnách (1947 - 1950). Provedl celou řadu experimentů a napsal práce v oblasti teorie a praxe frekvenční modulace. Rovněž přispěl k organizaci a rozvoji rumunské radiokomunikační výuky.
Narodil se 8. srpna 1907 v obci Borca, v malebném místě v župě Neamţ. Do základní školy začal chodit v obci, kde se narodil a ukončil ji v obci Dubrovăţ v župě Jasy, kam byl jeho otec služebně převeden. V roce 1918 byl jeho otec opět služebně převeden, tentokrát do Bacău, kde začal chodit na střední školu a také ji zde ukončil v roce 1926. V témže roce začal studovat na Elektrotechnické fakultě (Bukurešťské vysoké učení technické). Zároveň se studiem na Vysokém učení technickém navštěvoval i Fakultu matematiky na Bukurešťské univerzitě. V roce 1932 získal Gheorghe Cartianu titul diplomovaného inženýra na Bukurešťském vysokém učení technickém, obor elektrotechnika.
V roce 1933 se inženýr Gh. Cartianu zaměstnal u Společnosti rozhlasového vysílání, kde chtěl pracovat v Bukurešťském studiu a ve vysílací stanici v Otopeni. O rok později si ho vybral profesor Ernest Abason, aby zaujal místo asistenta výuky speciální matematiky a deskriptivní geometrie na Vysokém učení technickém. Zároveň o něj požádal i prof. Tudor Tănăsescu, který ho chtěl jako asistenta nově zavedené výuky radiotelekomunikací.
V roce 1937 opouští místo ve Společnosti rozhlasového vysílání a zůstává jako asistent na Katedře radiokomunikací, kde se s nadšením věnuje výzkumu a zároveň dělá na projektech a realizaci celé řady zařízení. V roce 1940 publikuje řadu článků o stabilizaci lineárních i nelineárních elektrických systémů, na jejichž základě formuloval nové kritérium stability, známé pod názvem "Kritérium Cartianu-Loewe". V témže roce se stal spolupracovníkem časopisů, jako např.: L'Onde Electrique, Electronics Letters, Annales des eletrocommunication.
Výsledky jeho výzkumu byly publikovány v rumunských časopisech, jako např.: Telecomunicaţii (Telekomunikace), Bulletin Vysokého učení technického v Bukurešti, Memoáry a Monografie Rumunské Akademie.
Pokračoval i v didaktické činnosti a v roce 1948 postoupil na místo docentana Katedře radiokomunikací, kde má přednášky na téma vedení a antény, přístroje a radiotechnická zařízení a elektřina. V roce 1949 uskutečňuje v Rumunsku první spojení pomocí radiorelé, a to mezi Bukurešťským studiem a vysílací stanicí v Tâncăbeşti, kdy použil vysílací stanici vlastní koncepce. V roce 1951 sestavuje originální zařízení, s nímž provádí vysílání i příjem na velmi krátkých vlnách s využitím frekvenční modulace, čímž demonstruje jejich převahu nad amplitudovou modulací. V roce 1952 byl jmenován vedoucím Katedry radiokomunikací a má přednášky o základech radiotechniky. V roce 1963 byl zvolen dopisujícím členem Akademie. Za práci „Modulační frekvence" získal v roce 1968 titul doktor inženýr a v roce 1970 se stal doktorem docentem.
Seznam vědeckých publikovaných prací Gh. Cartiana obsahuje 75 titulů a v odborných časopisech publikoval témata: stabilita elektrických lineárních a nelinearních systémů, frekvenční modulace, syntéza elektrických sítí v oblasti času a frekvence, komunikační systémy typu relé nebo rádiový dispečer radio dispecer.
Zemřel 26. července 1982 v plné tvůrčí činnosti.
Vše. co realizoval a co nese jeho podpis – patentované vynálezy, naprojektovaná a realizovaná zařízení, zveřejněné články a pojednání – jsou svědectvím jeho velké osobnosti a potvrzují jeho významné místo v dějinách rumunské elektrotechniky a rumunského vysokého školství.
Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:
* „Frekvenční modulace" (1958)
* „Základy radiotechniky" (1962)
* „Analýza a syntáza elektrických obvodů " (1972)
* „Syntéza v oblasti frekvence " (1974)
