12. července 1909, Vităneşti, župa Teleorman – 4. prosince 1987, Păltiniş, župa Sibiu
Rumunský filozof, básník, esejista, publicista a spisovatel
Constantin Noica pocházel z rodiny se starými aromunskými kořeny. Debutoval v roce 1927 v časopise Vlăstarul vydávaném na lyceu „Spiru Haret“ v Bukurešti. Po ukončení lycea se zapsal na Filozofickou a filologickou fakultu Bukurešťské univerzity, kterou absolvoval v roce 1931 diplomovou prací na téma Problema lucrului în sine la Kant. Tři roky byl jeho profesorem filozof Nae Ionescu. V období 1932 - 1934 se objevuje v kulturní společnosti „Criterion“, filozoficko-umělecko-literárním sdružení rumunských intelektuálů, založeném v roce 1932. Jako člověk věrný myšlence, že správnou cestou pro kulturní znovuzrození Rumunska je kulturní a ne politický boj, odmítl se zapojit do legionářského hnutí.
Na jaře 1938 odjíždí do Paříže na stipendium od francouzského státu, kde zůstává do roku 1939. V květnu 1940 obhájil doktorskou práci v oboru filozofie na téma Schiţă pentru istoria lui Cum e cu putinţă ceva nou. V srpnu téhož roku je jeho prvním novinářským počinem legionářského ladění časopis Adsum. V roce 1940 odjel do Berlína, kde působil v Rumunsko-německém institutu v oddělení filozofie až do roku 1944. V té době také navštěvoval filozofické semináře profesora Martina Heideggera.
[...]
Rumunský filozof, básník, esejista, publicista a spisovatel
Constantin Noica pocházel z rodiny se starými aromunskými kořeny. Debutoval v roce 1927 v časopise Vlăstarul vydávaném na lyceu „Spiru Haret“ v Bukurešti. Po ukončení lycea se zapsal na Filozofickou a filologickou fakultu Bukurešťské univerzity, kterou absolvoval v roce 1931 diplomovou prací na téma Problema lucrului în sine la Kant. Tři roky byl jeho profesorem filozof Nae Ionescu. V období 1932 - 1934 se objevuje v kulturní společnosti „Criterion“, filozoficko-umělecko-literárním sdružení rumunských intelektuálů, založeném v roce 1932. Jako člověk věrný myšlence, že správnou cestou pro kulturní znovuzrození Rumunska je kulturní a ne politický boj, odmítl se zapojit do legionářského hnutí.
Na jaře 1938 odjíždí do Paříže na stipendium od francouzského státu, kde zůstává do roku 1939. V květnu 1940 obhájil doktorskou práci v oboru filozofie na téma Schiţă pentru istoria lui Cum e cu putinţă ceva nou. V srpnu téhož roku je jeho prvním novinářským počinem legionářského ladění časopis Adsum. V roce 1940 odjel do Berlína, kde působil v Rumunsko-německém institutu v oddělení filozofie až do roku 1944. V té době také navštěvoval filozofické semináře profesora Martina Heideggera.
[...]
23. listopadu 1925, Mahmudia, župa Tulcea – 21. listopadu 2006, Washington
rumunský pravoslavný kněz, disident komunistického režimu a bojovník za lidská práva
Otec Calciu patřil mezi ty bojovníky proti komunismu, kteří se hlásili k víře v Ježíše Krista a k myšlence národa I za cenu vlastního života. 21 let trpěl v komunistickém žaláři (1948-1964, 1979-1984), kdy prošel šíleným peklem převýchovy ve vězení pro studenty v Pitešti (1949-1951). Stal se zde převychovatelem a tuto chybu se mu podařilo odčinit za cenu velkého pokání. Později již ve všech situacích odmítl jakýkoliv kompromis s komunistickým režimem. Pak byl převezen do Gherly. V procesu zinscenovaném komunisty proti tak zvaným viníkům převýchovy v Pitešti otec Gheorghe Calciu v jednacím sále poukázal na to, že skutečnými viníky jsou Securitate a vedení Ministerstva vnitra. V červenci 1958 byl převeden do Jilavy, do sekce “konečného řešení”, nazývané Casimca (cely se nacházely několik metrů pod zemí, světlo do nich nepronikalo, kromě tří otvorů ve dveřích byly bez větrání a po stěnách nepřetržitě stékala voda).
[...]
rumunský pravoslavný kněz, disident komunistického režimu a bojovník za lidská práva
Otec Calciu patřil mezi ty bojovníky proti komunismu, kteří se hlásili k víře v Ježíše Krista a k myšlence národa I za cenu vlastního života. 21 let trpěl v komunistickém žaláři (1948-1964, 1979-1984), kdy prošel šíleným peklem převýchovy ve vězení pro studenty v Pitešti (1949-1951). Stal se zde převychovatelem a tuto chybu se mu podařilo odčinit za cenu velkého pokání. Později již ve všech situacích odmítl jakýkoliv kompromis s komunistickým režimem. Pak byl převezen do Gherly. V procesu zinscenovaném komunisty proti tak zvaným viníkům převýchovy v Pitešti otec Gheorghe Calciu v jednacím sále poukázal na to, že skutečnými viníky jsou Securitate a vedení Ministerstva vnitra. V červenci 1958 byl převeden do Jilavy, do sekce “konečného řešení”, nazývané Casimca (cely se nacházely několik metrů pod zemí, světlo do nich nepronikalo, kromě tří otvorů ve dveřích byly bez větrání a po stěnách nepřetržitě stékala voda).
[...]
6. října 1902 v Boteni, župa Argeš – 3. prosince 1991,
esejista, filozof, ekonom, politik
Petre Ţuţea vystudoval Právnickou fakultu na Klužské univerzitě a získal doktorát v oblasti správního práva „Magna cum laude” (1929). V roce 1932 založil časopis „Stânga: linia generală a vremii” (Levice, obecný směr doby), kde publikoval pod pseudonymem Petre Boteanu. V letech 1933 - 1934 působil jako atašé na Ekonomické Legaci Rumunska v Berlíně, kde se setkal s Nae Ionescu. V roce 1935 společně se Sorinem Pavelem, Ioanem Crăciunelem, Gheorghe Titem, Nicolaem Tatu a Petrem Ercuţă vydal Manifestul revoluţiei naţionale (Manifest národní revoluce). V letech 1936 - 1939 byl sekčním šéfem na Ministerstvu národního hospodářství, oddělení pro hospodářské informace a propagandu, v roce 1940 sekčním šéfem na Ministerstvu zahraničního obchodu. Spolupracoval s různými publikacemi, zejména s publikací „Cuvântul” vedenou Nae Ioneskem, kde vydával články z politické ekonomie. V letech 1940-1944 byl sekčním šéfem na Ministerstvu války a v letech 1944-1948 ředitelem pro studium na Ministerstvu národního hospodářství.
[...]
esejista, filozof, ekonom, politik
Petre Ţuţea vystudoval Právnickou fakultu na Klužské univerzitě a získal doktorát v oblasti správního práva „Magna cum laude” (1929). V roce 1932 založil časopis „Stânga: linia generală a vremii” (Levice, obecný směr doby), kde publikoval pod pseudonymem Petre Boteanu. V letech 1933 - 1934 působil jako atašé na Ekonomické Legaci Rumunska v Berlíně, kde se setkal s Nae Ionescu. V roce 1935 společně se Sorinem Pavelem, Ioanem Crăciunelem, Gheorghe Titem, Nicolaem Tatu a Petrem Ercuţă vydal Manifestul revoluţiei naţionale (Manifest národní revoluce). V letech 1936 - 1939 byl sekčním šéfem na Ministerstvu národního hospodářství, oddělení pro hospodářské informace a propagandu, v roce 1940 sekčním šéfem na Ministerstvu zahraničního obchodu. Spolupracoval s různými publikacemi, zejména s publikací „Cuvântul” vedenou Nae Ioneskem, kde vydával články z politické ekonomie. V letech 1940-1944 byl sekčním šéfem na Ministerstvu války a v letech 1944-1948 ředitelem pro studium na Ministerstvu národního hospodářství.
[...]
(vlastním jménem Virgil Untaru)
16. srpna 1920, Lădeşti, Vâlcea – 28. září 2006, Paříž
literární kritik, publicista a básník
Virgil Ierunca debutoval jako novinář v roce 1939 v listu Timpul, v jednom z nejvýznamnějších bukurešťských deníků té doby. V letech 1940 až 1944 spolupracuje s hlavními literárními časopisy a s týdeníkem Vremea, kde má svoji rubriku s názvem „Francouzský zápisník“. Od roku 1943 má obdobnou rubriku v listu Ecoul a rovněž spolupracuje s časopisy Kalende a Preocupări literare. V roce 1942 zakazuje cenzura jeho vlastní literární časopis Albatros pro demokratické tendence. Po válce začíná Virgil Ierunca spolu se spisovatelem Ionem Caraionem vydávat časopis o světové kultuře Agora, jehož činnost po vydání prvního čísla zastavuje komunistická cenzura kvůli článku, v němž jako příklad plochosti myšlení byly uvedeny výňatky ze Stalinových spisů.
[...]
16. srpna 1920, Lădeşti, Vâlcea – 28. září 2006, Paříž
literární kritik, publicista a básník
Virgil Ierunca debutoval jako novinář v roce 1939 v listu Timpul, v jednom z nejvýznamnějších bukurešťských deníků té doby. V letech 1940 až 1944 spolupracuje s hlavními literárními časopisy a s týdeníkem Vremea, kde má svoji rubriku s názvem „Francouzský zápisník“. Od roku 1943 má obdobnou rubriku v listu Ecoul a rovněž spolupracuje s časopisy Kalende a Preocupări literare. V roce 1942 zakazuje cenzura jeho vlastní literární časopis Albatros pro demokratické tendence. Po válce začíná Virgil Ierunca spolu se spisovatelem Ionem Caraionem vydávat časopis o světové kultuře Agora, jehož činnost po vydání prvního čísla zastavuje komunistická cenzura kvůli článku, v němž jako příklad plochosti myšlení byly uvedeny výňatky ze Stalinových spisů.
[...]
5. ledna 1950, Jasy – 21. května 1991, Chicago
historik náboženství, spisovatel a esejista
Ioan Petru Culianu se narodil v Jasích ve velmi vzdělané rodině: jeho pradědeček z otcovy strany byl Nicolae Culianu, bývalý rektor Univerzity v Jasích v letech 1880 až 1898 a dědeček z matčiny strany Petru Bogdan byl zakladatel první katedry fyzikální chemie v Rumunsku a v letech 1926 – 1940 byl rektorem a prorektorem Univerzity v Jasích.
[...]
historik náboženství, spisovatel a esejista
Ioan Petru Culianu se narodil v Jasích ve velmi vzdělané rodině: jeho pradědeček z otcovy strany byl Nicolae Culianu, bývalý rektor Univerzity v Jasích v letech 1880 až 1898 a dědeček z matčiny strany Petru Bogdan byl zakladatel první katedry fyzikální chemie v Rumunsku a v letech 1926 – 1940 byl rektorem a prorektorem Univerzity v Jasích.
[...]
16. února 1924, Dej, župa Kluž – 18. února 1960, Jilava, Bukurešť
sochař
Oliviu Beldeanu byl iniciátorem a vůdcem akce, která vedla k okupaci Zastupitelského úřadu Rumunské lidové republiky v Bernu ve dnech 14. – 16. února 1955. Tato událost je známa pod názvem „Incident v Bernu“ nebo „Útok v Bernu“.
V patnácti letech se Beldeanu stal členem mládežnické organizace Frunză Verde, kterou komunisté přiřazovali k fašistickému hnutí Železná garda. Studoval na Fakultě krásných umění a stal se sochařem. Komunistické orgány o něm v jedné zprávě uvádějí, že je „vůdcem mládežnické organizace PNŢ“ (Národně-rolnické strany). Poté, co se dostali k moci komunisté , oba jeho rodiče byli uvrženi do vězení za propagování Národně-rolnické strany.
[...]
sochař
Oliviu Beldeanu byl iniciátorem a vůdcem akce, která vedla k okupaci Zastupitelského úřadu Rumunské lidové republiky v Bernu ve dnech 14. – 16. února 1955. Tato událost je známa pod názvem „Incident v Bernu“ nebo „Útok v Bernu“.
V patnácti letech se Beldeanu stal členem mládežnické organizace Frunză Verde, kterou komunisté přiřazovali k fašistickému hnutí Železná garda. Studoval na Fakultě krásných umění a stal se sochařem. Komunistické orgány o něm v jedné zprávě uvádějí, že je „vůdcem mládežnické organizace PNŢ“ (Národně-rolnické strany). Poté, co se dostali k moci komunisté , oba jeho rodiče byli uvrženi do vězení za propagování Národně-rolnické strany.
[...]
29. července 1912 – 30. března 1989
spisovatel, publicista, literární kritik a právník
Byl židovského původu, ale konvertoval ke křesťanskému pravoslavnému náboženství ve vězení v Jilavě, kdy si vzal jméno bratr Nicolae a po propuštění na svobodu vstoupil do kláštera. Je autorem Jurnalul fericirii (Deník štěstí), jedinečného díla v rumunské literatuře.
V letech 1919-1929, kdy chodil do základní školy a na lyceum Spiru Haret, byli jeho kolegy Constantin Noica, Mircea Eliade, Arşavir Acterian, Haig Acterian, Alexandru Paleologu a Dinu Pillat, s nimiž udržoval styky po celý život. V roce 1958 byl také Nicolae Steinhardt zařazen do tak zvané „skupiny Noica-Pillat“, nejdříve jako svědek a později byl odsouzen na 13 let nucených prací za “zločin spáchaný proti socialistickému zřízení“. Byl vystaven utrpením komunistických žalářů v Jilavě, Gherle a Aiudu až do srpna 1964, kdy byl propuštěn na svobodu při všeobecné amnestii politických vězňů. Ve svazcích tajné policie Securitate byl veden pod kódovým jménem “Ortodoxul” – “Pravoslavný” (v roce 1966) a “Scriitorul” – “Spisovatel” (v letech 1972 -1989).
[...]
spisovatel, publicista, literární kritik a právník
Byl židovského původu, ale konvertoval ke křesťanskému pravoslavnému náboženství ve vězení v Jilavě, kdy si vzal jméno bratr Nicolae a po propuštění na svobodu vstoupil do kláštera. Je autorem Jurnalul fericirii (Deník štěstí), jedinečného díla v rumunské literatuře.
V letech 1919-1929, kdy chodil do základní školy a na lyceum Spiru Haret, byli jeho kolegy Constantin Noica, Mircea Eliade, Arşavir Acterian, Haig Acterian, Alexandru Paleologu a Dinu Pillat, s nimiž udržoval styky po celý život. V roce 1958 byl také Nicolae Steinhardt zařazen do tak zvané „skupiny Noica-Pillat“, nejdříve jako svědek a později byl odsouzen na 13 let nucených prací za “zločin spáchaný proti socialistickému zřízení“. Byl vystaven utrpením komunistických žalářů v Jilavě, Gherle a Aiudu až do srpna 1964, kdy byl propuštěn na svobodu při všeobecné amnestii politických vězňů. Ve svazcích tajné policie Securitate byl veden pod kódovým jménem “Ortodoxul” – “Pravoslavný” (v roce 1966) a “Scriitorul” – “Spisovatel” (v letech 1972 -1989).
[...]
19. listopadu 1923 v Bukurešti – 20. dubna 2008 v Paříži
novinářka, literární kritička, rozhlasová komentátorka
Monica Lovinescu byla dcerou literárního kritika Eugena Lovinesca a profesorky Ecateriny Lovinescu Bălăcioiu, jejími bratranci byli prozaik Anton Holban, spisovatel Vasile Lovinescu a dramaturg Horia Lovinescu, nositelé zvučných jmen elity rumunských význačných osobností.
Vdala se za básníka, publicistu a rozhlasového pracovníka Virgila Ieruncu. Manželé Monica Lovinescu a Virgil Ierunca patřili k důvěrně známým hlasům rumunského exilu z oblasti kultury v době komunistického režimu. Její pořady „Aktuality z rumunské kultury“ a „Téze a antitéze z Paříže“ vysílané Svobodnou Evropou výrazně ovlivňovaly kulturní život v Rumunsku. [...]
novinářka, literární kritička, rozhlasová komentátorka
Monica Lovinescu byla dcerou literárního kritika Eugena Lovinesca a profesorky Ecateriny Lovinescu Bălăcioiu, jejími bratranci byli prozaik Anton Holban, spisovatel Vasile Lovinescu a dramaturg Horia Lovinescu, nositelé zvučných jmen elity rumunských význačných osobností.
Vdala se za básníka, publicistu a rozhlasového pracovníka Virgila Ieruncu. Manželé Monica Lovinescu a Virgil Ierunca patřili k důvěrně známým hlasům rumunského exilu z oblasti kultury v době komunistického režimu. Její pořady „Aktuality z rumunské kultury“ a „Téze a antitéze z Paříže“ vysílané Svobodnou Evropou výrazně ovlivňovaly kulturní život v Rumunsku. [...]
8. května 1941, Uspenca, Besarábie / Ukrahina – 4. března 1975, Mnichov, Německo
tvůrce rozhlasových pořadů, novinář, producent hudebních skupin, publicista a jazzový bubeník
Nejznámější rozhlasový komentátor popu, rocku a jazzu 60. let. V Rozhlase se poprvé objevil v roce 1963 v pořadu „Jazz včera a dnes”, později vysílaném pod názvem „Jazzový magazín”. Z jeho podnětu vznikl pořad Metronom, který pak v Rumunském rozhlase připravoval (1967-1969) ve spolupráci s Geo Limbăşanem.
[...]
tvůrce rozhlasových pořadů, novinář, producent hudebních skupin, publicista a jazzový bubeník
Nejznámější rozhlasový komentátor popu, rocku a jazzu 60. let. V Rozhlase se poprvé objevil v roce 1963 v pořadu „Jazz včera a dnes”, později vysílaném pod názvem „Jazzový magazín”. Z jeho podnětu vznikl pořad Metronom, který pak v Rumunském rozhlase připravoval (1967-1969) ve spolupráci s Geo Limbăşanem.
[...]
8. dubna 1911 v Răşinari – 20. června 1995 v Paříži
filozof a spisovatel
Emil Cioran začal studovat filozofii ve věku 17 let na Bukurešťské univerzitě. Jeho kolegou byl velký rumunský filozof Constantin Noica a jeho profesory Tudor Vianu a Nae Ionescu. Jako dobrý znalec němčiny studoval v originále Kanta, Schopenhauera a Nietzscheho. Již v mládí prokázal sklon k agnosticismu, když obhajoval „nepohodlnost bytí“. V roce 1933 získává stipendium, jež mu umožňuje pokračovat ve studiu filozofie v Berlíně. V roce 1934 vychází jeho první kniha „Pe culmile disperării“ (Na vrcholcích beznaděje), která získala Cenu Výboru pro oceňování mladých, ještě nepublikujícíh spisovatelů. Postupně vyšly další publikace: Cartea amăgirilor (Kniha přeludů,1935), Schimbarea la faţă a României (Změna vzhledu Rumunska, 1936), Lacrimi şi Sfinţi (Slzy a svatí, 1937). Svazek Změna vzhledu Rumunska prošel autocenzurou ve druhém vydání na počátku 90. let, kdy autor vypustil celou řadu pasáží považovaných za extremistické, „náročné a stupidní“.
[...]
filozof a spisovatel
Emil Cioran začal studovat filozofii ve věku 17 let na Bukurešťské univerzitě. Jeho kolegou byl velký rumunský filozof Constantin Noica a jeho profesory Tudor Vianu a Nae Ionescu. Jako dobrý znalec němčiny studoval v originále Kanta, Schopenhauera a Nietzscheho. Již v mládí prokázal sklon k agnosticismu, když obhajoval „nepohodlnost bytí“. V roce 1933 získává stipendium, jež mu umožňuje pokračovat ve studiu filozofie v Berlíně. V roce 1934 vychází jeho první kniha „Pe culmile disperării“ (Na vrcholcích beznaděje), která získala Cenu Výboru pro oceňování mladých, ještě nepublikujícíh spisovatelů. Postupně vyšly další publikace: Cartea amăgirilor (Kniha přeludů,1935), Schimbarea la faţă a României (Změna vzhledu Rumunska, 1936), Lacrimi şi Sfinţi (Slzy a svatí, 1937). Svazek Změna vzhledu Rumunska prošel autocenzurou ve druhém vydání na počátku 90. let, kdy autor vypustil celou řadu pasáží považovaných za extremistické, „náročné a stupidní“.
[...]
10. listopadu 1907, Bukurešť – 14. července 1987, Washington DC
rumunský právník, politik a spisovatel
Mihail Fărcăşanu byl předsedou organizace mládeže Národně-liberální strany v letech od roku 1940 do roku 1946. Byl sledován státní mocí za své protikomunistické akce, ale v roce 1946 se mu podařilo z Rumunska utéct. Později byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Byl členem Rumunského národního výboru a Ligy svobodných Rumunů, jejímž předsedou byl zvolen v roce 1953. Byl prvním ředitelem rumunského oddělení rozhlasu „Svobodná Evropa“. Jeho stěžejním literárním dílem je román „Frunzele nu mai sunt aceleaşi“ (Listy už nejsou stejné), vydaným v roce 1946 pod pseudonymem Mihail Villara, který získal cenu nakladatelství Národní kultura (Cultura Naţională).
[...]
rumunský právník, politik a spisovatel
Mihail Fărcăşanu byl předsedou organizace mládeže Národně-liberální strany v letech od roku 1940 do roku 1946. Byl sledován státní mocí za své protikomunistické akce, ale v roce 1946 se mu podařilo z Rumunska utéct. Později byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Byl členem Rumunského národního výboru a Ligy svobodných Rumunů, jejímž předsedou byl zvolen v roce 1953. Byl prvním ředitelem rumunského oddělení rozhlasu „Svobodná Evropa“. Jeho stěžejním literárním dílem je román „Frunzele nu mai sunt aceleaşi“ (Listy už nejsou stejné), vydaným v roce 1946 pod pseudonymem Mihail Villara, který získal cenu nakladatelství Národní kultura (Cultura Naţională).
[...]
18. června 1909 – listopad 2005
výtvarnice, etnografka
Studovala na Škole krásných umění v Bukurešti, kde byl jejím profesorem velký etnograf Dimitrie Gusti. Jako členka monografických týmů organizovaných sociologickou školou v Bukurešti má příležitost studovat rumunské lidové umění v nejtradičnějších regionech. Během studií poznává také svého budoucího manžela etnomuzikologa Harryho Braunera, bratra surrealistického malíře Victora Braunera.
[...]
výtvarnice, etnografka
Studovala na Škole krásných umění v Bukurešti, kde byl jejím profesorem velký etnograf Dimitrie Gusti. Jako členka monografických týmů organizovaných sociologickou školou v Bukurešti má příležitost studovat rumunské lidové umění v nejtradičnějších regionech. Během studií poznává také svého budoucího manžela etnomuzikologa Harryho Braunera, bratra surrealistického malíře Victora Braunera.
[...]
Léta 1989 – 1990 v celoevropském kontextu znamenala pro Rumunsko pád politického komunistického systému, pod jehož ideologickým, kulturním, ekonomickým a v neposlední řadě i společenským jhem trpělo obyvatelstvo Rumunska po pět desetiletí. V období 1948 – 1989 nejdříve Gheorghe Gheorghiu-Dej a po něm Nicolae Ceauşescu (od roku 1965) nastolili v Rumunsku komunistickou diktaturu a dovedli ji až na samý vrchol. Charakterizovala ji persekuce, bída, cenzura a lži a výdobytkem byl člověk nového typu, pětiletky, propaganda a manifestace na 1. máje a 23. srpna.
[...]
[...]
