Sobota, 01 Říjen 2011
Dimitrie CANTEMIR(26. října 1673 – 21. srpna 1723)
panovník Moldavského knížectví (březen - duben 1693 a 1710 - 1711), rumunský spisovatel, učenec, encyklopedista, etnograf, geograf, filozof, historik, jazykovědec, muzikolog, skladatel, politik a spisovatel
[...]
8. října 1923, Bukurešť – 24. února 1997
vynikající rumunský houslista, žák slavného George Eneska
Ion Voicu se narodil 8. října 1923 v Bukurešti v rodině hudebníků: jeho dědeček Nicolae Voicu byl violoncelista a otec Ștefan Voicu hrál na housle a kontrabas. Nejen Ion Voicu, ale i jeho sourozenci šli cestou hudebních umělců - Marian a Mircea Voicu si zvolili klavír a Gheorghe Voicu kontrabas.
Jak později Ion vyprávěl, když mu bylo asi 4 – 5 let, přál si mít malé housle a taky je dostal k velikonocím. Byl tak nadšený, že se od nich celý den neodtrhl, a do večera uměl na houslích zahrát všechny melodie, které znal. Matka Iona Voicu, kterou nadchl jeho talent a která před sebou viděla budoucnost velkého umělce, mu našla jako profesora hry na housle studenta konzervatoře. Ion Voicu se začal učit hrát na housle ve věku šesti let, ale za několik let mladý profesor prohlásil, že ho žák předhonil a poradil rodičům, aby mu našli lepšího profesora. Ve 14 letech udělal přijímací zkoušky na "Královskou hudební Akademii ", kde začal studovat rovnou v V.ročníku.
[...]
vynikající rumunský houslista, žák slavného George Eneska
Ion Voicu se narodil 8. října 1923 v Bukurešti v rodině hudebníků: jeho dědeček Nicolae Voicu byl violoncelista a otec Ștefan Voicu hrál na housle a kontrabas. Nejen Ion Voicu, ale i jeho sourozenci šli cestou hudebních umělců - Marian a Mircea Voicu si zvolili klavír a Gheorghe Voicu kontrabas.
Jak později Ion vyprávěl, když mu bylo asi 4 – 5 let, přál si mít malé housle a taky je dostal k velikonocím. Byl tak nadšený, že se od nich celý den neodtrhl, a do večera uměl na houslích zahrát všechny melodie, které znal. Matka Iona Voicu, kterou nadchl jeho talent a která před sebou viděla budoucnost velkého umělce, mu našla jako profesora hry na housle studenta konzervatoře. Ion Voicu se začal učit hrát na housle ve věku šesti let, ale za několik let mladý profesor prohlásil, že ho žák předhonil a poradil rodičům, aby mu našli lepšího profesora. Ve 14 letech udělal přijímací zkoušky na "Královskou hudební Akademii ", kde začal studovat rovnou v V.ročníku.
[...]
říjen 1820, Focşani –24. října 1894, Bukurešť
Počátky jeho malby spadají do doby, kdy pomáhal svému strýci Nicolae Teodorescovi (1799 – 1880), malíři kostelů. Ve studiu malby pokračuje na Malířské škole v Buzău, kterou založil jeho strýc. V roce 1844 vytvořil spolu se svým strýcem malby v klášteře v Răteşti.
S pomocí Chesaria, biskupa v Buzău, získává stipendium ke studiu na Akademii San Luca v Římě (1845 – 1851). Zde byli jeho profesory Natale Carta (1790 – 1884), Giovanni Silvagni (1790 – 1853) a Pietro Gagliardi (1809 – 1890). Pod vedením svých profesorů je vychováván v duchu italského akademismu, kdy maluje kopie děl mistrů, jako byli Raphael, Bartolomé Estéban Murillo, Salvatore Rosa, Guido Reni a další.
Tattarescu se zúčastnil revoluce v roce 1848. Vytvořil portréty revolucionářů Gheorghe Magheru a Ştefan Golescu, kteří byli v exilu, a v roce 1851 namaloval portrét Nicolae Bălceska (tři téměř stejné varianty). Myšlenku národního osvobození a vybudování moderního Rumunska ztělesňuje v alegorických kompozicích s revolučním námětem (Znovuzrození Rumunska, 1849, 11. února 1866 – Moderní Rumunsko, 1866) či s námětem vlasteneckým (Sjednocení knížectví, 1857).
[...]
Počátky jeho malby spadají do doby, kdy pomáhal svému strýci Nicolae Teodorescovi (1799 – 1880), malíři kostelů. Ve studiu malby pokračuje na Malířské škole v Buzău, kterou založil jeho strýc. V roce 1844 vytvořil spolu se svým strýcem malby v klášteře v Răteşti.
S pomocí Chesaria, biskupa v Buzău, získává stipendium ke studiu na Akademii San Luca v Římě (1845 – 1851). Zde byli jeho profesory Natale Carta (1790 – 1884), Giovanni Silvagni (1790 – 1853) a Pietro Gagliardi (1809 – 1890). Pod vedením svých profesorů je vychováván v duchu italského akademismu, kdy maluje kopie děl mistrů, jako byli Raphael, Bartolomé Estéban Murillo, Salvatore Rosa, Guido Reni a další.
Tattarescu se zúčastnil revoluce v roce 1848. Vytvořil portréty revolucionářů Gheorghe Magheru a Ştefan Golescu, kteří byli v exilu, a v roce 1851 namaloval portrét Nicolae Bălceska (tři téměř stejné varianty). Myšlenku národního osvobození a vybudování moderního Rumunska ztělesňuje v alegorických kompozicích s revolučním námětem (Znovuzrození Rumunska, 1849, 11. února 1866 – Moderní Rumunsko, 1866) či s námětem vlasteneckým (Sjednocení knížectví, 1857).
[...]
